V jednom rozhovoru jste řekl, že váš vztah s režisérem Cédricem Klapischem je přirovnáván ke vztahu režiséra Francoise Truffauta s hercem Jeanem-Pierrem Léaudem, představitelem Antoina Doinela z Truffautovy doinelovské série.
Ale já jsem to nikdy neřekl. To si vymysleli novináři. Ale proč ne, já bych proti tomu nic neměl. Hlavní rozdíl ale je tam snad v tom, že Truffaut si vybral Léauda proto, aby on hrál Truffauta mladého, aby hrál jeho samého. kdežto u nás o nic takového nejde. Tady jde o filmy, které točí Cédric Klapisch a já v nich hraju. Nejde o nějaké životní zážitky jeho ani moje.
Dovedete si představit, že by se vaše postava Xaviera dále vyvíjela, a jakým směrem?
O vývoji postav rozhoduje Cédric, on je scénárista, ne já. Já bych s ním rád točil i jiné věci. Naše spolupráce s Klapischem se neomezuje jen na roli Xaviera, která jistě byla zajímavá. Točili jsme spolu i filmy Mladistvé nebezpečí, Možná, Každý hledá svou kočku. Těším se, že s ním budu točit i jiné filmy, hrát jiné role, i když vím, že s Xavierem má jisté úmysly, že se chystá po deseti letech natočit další díl o tom, kam se jeho postavy posunuly. Ale o těchto věcech rozhoduje Cédric, ten má nápady, já do toho můžu vnést svůj názor, říct, že je to zajímavý příběh, že by se mi líbil, ale to je asi tak všechno.
S čím z postavy Xaviera se ztotožňujete a s čím ne? Čím je vám tato postava sympatická, a co byste na ní rád změnil?
Já jsem se musel naučit mít ho rád. Zprvu mi ta postava připadala velmi nezralá, fádní a taková až moc normální. Taková až všednost a každodennost toho člověka mne lekala, protože jsem si říkal, že to není filmařsky přitažlivé. Ale pro můj herecký vývoj to byla velice přínosná role, hodně jsem se naučil tím, jak jsem ho musel mít rád a chápat jej.
Je vám bližší hrát tyto obyčejné, normální postavy, jako byl Xavier, nebo role extravagantní, výjimečné?
Musím říct, že nejdřív jsem z té role byl rozpačitý, ale pak jsem zjistil, že moc rád hraju normálního, běžného člověka. Pro mne je to vlastně zajímavější práce: nejdříve musím sloupnout svůj vlastní chrakter, abych mohl obout postavu. Potom, když už do postavy proniknu, potom si s ní mohu hrát, mohu se s ní dál vyvíjet a mohu na ní dál pracovat. A krom toho, když je postava ze začátku takto fádní, tak se může tím zajímavěji nečekaně posouvat. Takového člověka vás přímo těší pozorovat, jak se vrhá do slepých uliček, tím je pro vás lidštější a dojemnější.
Co považujete za svůj největší profesní úspěch spolupráci s režisérem Tonym Gatlifem na uměleckých filmech Gádžo dilo a Exil, či práci na divácky úspěšných komediích Cédrica Klapische?
To nevím. Ono je toho tolik, točil jsem i s jinými režiséry. Víte, Klapisch také točil spoustu nezávislých filmů a taky jsem v některých hrál. Až teď to vypadá, že točí diváčtější filmy, protože se stal víc populární. U Klapische jde ale také o autorský film, který dosahuje velkého diváckého úspěchu. To je dost nebývalá kombinace. Nemohu říct, co z toho mi je bližší, protože když nahlédnete na způsob natáčení, oba tyto filmy, Gatlifovy i Klapischovy, jsou nezávislé, autorské. Na druhou stranu z lidského hlediska mě velmi obohatilo Gádžo dilo.V každém filmu si najdete něco.
Hrál jste také v historickém velkofilmu Arsene Lupin. Vyvíjel byste se radši směrem k těmto velkým produkcím, nebo je vám bližší spolupráce s režiséry, jako jsou Gatlif a Klapisch?
Já se spíš velkoprodukcím vyhýbám. Ale člověk jimi nemůže jen tak opovrhovat, protože některé filmy, zvláště třeba dobové, potřebují velké finanční prostředky už jen na kostýmy. Teď budu například hrát Moliéra v Moliérovi. A jakmile máte ve filmu jakoukoliv historickou rekonstrukci, ať už jsou to dekorace, kostýmy, tak je všechno mnohem nákladnější. Ale finanční náročnost neznamená komerci. Pravda je, že Arsena Lupina jsem natočil jednoho a zatím rozhodně nemám v úmyslu dělat takový velkofilm každý rok.
Co ještě dál chystáte krom herecké účasti ve filmu Moliére?
Mám teď v plánu i malý nezávislý autorský film. Kinematografie je natolik různorodé prostředí, že se tam dá stále nacházet něco nového a přecházet z jedné formy do druhé.
Rozhovor proběhl 25. listopadu 2005 v Praze.
