"Máte skutečně nádherné město. Odměna za to, že jste nebojovali s nacisty. Můžete tu teď hostit naše ožralé turisty. Naštěstí jsou teda pořád střízlivější než váš prezident," uvedl se komik Jimmy Carr v pražském Kongresovém centru. Lokalizovaných vtipů ale o mnoho víc nepředvedl.
Na druhou stranu tolik nerecykloval materiál ze starších turné, jak u něj bývá zvykem – byť své nejznámější one-linery si neodpustil. Při výjimečné kadenci jeho projevu je to zřejmě nemožné.
Nejsilnější zbraní Jimmyho Carra byly jako vždy pohotové interakce s publikem. Někdy mírně prvoplánové, jindy naopak nápadité. Opět platí, že při kvantitě jeho vtipů se ne každý může vydařit. Málokterý stand-up komik jeho proslulosti ale reaguje na diváky tak živě jako on.
Jede si svoje
V posledních letech se především ve své domovině setkává s kritikou i ze stran dosavadních příznivců. Možná za to může daňový skandál, kdy sice neporušil zákon, využil ale mezeru v něm, aby mu v kapse zůstalo o dost víc liber, než mělo. Anebo fakt, že už se jeho styl maličko přejídá. Na každý pád se zdá, jako by ho už měli mnozí plné zuby, a dosavadní zahraniční recenze jeho aktuální show nešetří.
Pražským vystoupením svůj obraz jistě nikam neposune. Opět šlo o nezadržitelnou smršť poťouchlého vulgárního humoru, za níž není jiná agenda než provokovat a vyvolat vzrušení z toho, co si troufl říct nahlas. Znásilnění, pedofilie, jedenácté září. Vše, co by mohl někdo považovat za tabu, je Carrovým denním chlebem.
Problém nespočívá ani tak v tématech – správný stand-up musí být tvrdý. Na Carrovi provokuje, že se za jeho humorem neskrývá konkrétní cíl. Zatímco takový Ricky Gervais ve svých vystoupeních tepe do konkrétních společenských témat, Carr odvypráví doslova stovky vtipů naházených bez ladu a skladu, aby nakonec vždycky uklidnil publikum slovy "ale no tak, lidi, je to jenom vtip, já se s buzerantama normálně kamarádím".
Nesnaží se ani vybudovat si pevnou osobnost, jakou má třeba Dylan Moran – jednou se vydává za pedofila, jindy má homoerotické poznámky, pak mluví o svých početných sexuálních zkušenostech s dívkami všeho druhu, ačkoliv už žije velmi dlouho v pevném monogamním vztahu. Často mluví i o své přítelkyni, která však postrádá osobnost a zjevně není totožná se svým předobrazem.
Žádný vzor
A právě tím je v důsledku kontroverzní. Obecný konsenzus tlačí k tomu, aby měl člověk raději dobrý důvod, když se pokouší zlehčovat holocaust, terorismus nebo dětská znásilnění. Ano, můžeme mluvit o čemkoliv, máme přeci svobodu slova, musí to mít ale smysl.
Stačí se podívat na názvy jeho show: Comedian, Telling Jokes, Making People Laugh, Being Funny či Laughing and Joking. Žádné cíle, žádná témata, žádný přesah. Jen humor. Čímž může být paradoxně v mnoha ohledech podvratnější, než se daří některým jeho kolegům.
Jediné, zato důležité, co jde říct o jeho filozofii: neexistují v ní rozdíly. Rasa, vyznání, pohlaví, sexuální preference - nic vás neuchrání před tím, aby si vás Carr dobíral. Ne z pozice nadřazenosti bílého heterosexuálního muže, jako to dělal třeba český Wilsonov, ale prostě "někoho, komu to je vážně jedno".
Je mu to jedno
Takový přístup si jistě nesmíme idealizovat, a přestože útočí na pokrytectví, něco v něm z jeho podstaty pokryteckého je. Na jednu stranu tu máme osvěžující nevyhraněnost, s níž přistupuje ke všem "vychýlením" společnosti, na druhou odmítá vyjádřit názor na cokoliv.
Není náhoda, že jediný náznak vtipu s aktuální politickou tematikou byl ten, v němž Carr odsoudil jak Trumpa, tak i Clintonovou a Sanderse. Zařadil se tak po bok chytrolínů, kteří dokážou leda říct, že na každém politikovi je něco špatného, takže je lepší stát stranou a posmívat se všem. Což nikdy nepřineslo nic než potíže.
Carr se ale nestaví do role vzoru, po svém daňovém průšvihu si to ani nemůže dovolit; spíš se plně poddal pozici vyčůraného vykuka, co vám do očí řekne, že vaše matka je děvka, a když si vás vychutná, jen se dobrácky zasměje a připomene vám, že si jen dělá blázny.
Jeho humor není věda, někdy je vyloženě dětinský a křečovitě se toho drží. Střídá témata tak rychle, že tolik vyčítaná neuchopitelnost a beztvarost je nejspíš záměrem. Mezi nejznámějšími komiky jde o určitý anachronismus - v dobrém i ve zlém.
