Jakuba Horáka lze už teď označit za jednoho z nejúspěšnějších domácích prozaiků letošního roku. Jeho knížky Kočky jsou vrženy se nyní, pár týdnů po vydání, prodaly čtyři tisíce kusů, chystá se dotisk dalších deseti tisíc a kromě toho se kniha už dávno zaplatila - přes crowdfundingový portál vybral autor na její vydání přes šest set tisíc korun.
Je to výjimečný jev, který umožnil Horákovi coby samonakladateli hodit za hlavu starosti s financováním i dumáním nad čtenářskými tendencemi a mohl si napsat prakticky, co chtěl. Což také udělal.
Kočky jsou vrženy je téměř třísetstránková politická groteska, která v rámci současné české prózy působí lehce anarchisticky. Ne snad pro nějakou jedinečnost autorského projevu, ale protože poslední autor, jenž se snažil psát podobně ironické politické texty založené na komické teatrálnosti zúčastněných, byl Jaroslav Hašek.
Zápletka je jednoduchá. Blíží se nové prezidentské volby a v nich se obhajujícímu Miloši Zemanovi postaví nečekaný soupeř. Kocour Klapuška, předseda hnutí Nevím, původně recesistické strany nabírající na síle a potenciálu.
Klapuška kromě toho šéfuje i tajnému spolku koček, jakémusi volebnímu štábu i soukromé informační službě v jednom. Jeho kočky a kocouři hrají roli domácích mazlíčků na úřadech a ministerstvech, ale ve skutečnosti jsou součástí Klapuškovy kočičí mašinérie nekompromisně mířící k převálcování politiků a převzetí moci.
Násoska, oligarcha a suchar jdou do práce…
Tolik k fiktivní části příběhu, jinak se kniha opírá především o skutečné postavy aktuálního společenského dění. V hlavní roli samozřejmě vystupují politici, kteří jsou sice karikaturou, Horák se ale o výrazné karikování ani nemusel snažit. Stačilo zvýraznit to, co už dávno dělají.
Zeman je nabubřelý násoska, Andrej Babiš oligarcha sbírající kdejaké kompro na všechny okolo sebe, Bohuslav Sobotka úřednický suchar, který se za zavřenými dveřmi vždycky nějak domluví.
Groteska vychází z motivu zmatku a panikařících politiků, kterým přišel jejich status quo rozbít nový soupeř, kocour Klapuška. Překvapivě však nejde o žádnou lacinou satiru.
Jakub Horák je sečtělý autor, který má rád dobré jídlo a pití a nebojí se to dát čtenáři najevo. A tak mezi politické situační gagy míchá antropologické zprávy z druhého konce světa, rozbor drahého alkoholu, vědecké eseje i prvorepublikové hermetiky. Vzniká tak velmi zajímavý koktejl autora-intelektuála a baviče v jednom.
V rámci české prózy nezvyklá role, které v posledních letech odpovídá například spisovatel Petr Stančík. A nejde o náhodnou evokaci, třeba taková pasáž, ve které se Jaroslav Faltýnek snaží dostat do rotundy na zednářský rituál, silně připomíná oceňovaný Stančíkův román Mlýn na mumie.
Zásadní slabinou knihy je její aktuálnost. Kočky jsou vrženy je skvělá politická groteska, již je ale třeba přečíst co nejdřív, ideálně tady a teď. Tak jak budou veřejně činné osoby v příštích letech mizet ze scény, bude obsahově slábnout i tento román.
Jakub Horák - Kočky jsou vrženy
Vydal jakubhorak.com
2017
292 stran, 306 korun
To je však úděl každé politické satiry. Kdo by se dnes smál divadelní hře o Kristýně Kočí nazvané Blonďatá bestie? Vzpomene si někdo vůbec na Kristýnu Kočí? A to jsme teprve jedno volební období nazpět.
Stejným způsobem vyprchá časem vtip i z Koček. Těžko se za deset patnáct let budeme smát knize, v níž nějaký Ovčáček pro případ prezidentovy nouze nosí kufřík s tlačenkou, flaškou chlastu a věncem buřtů, Jan Chvojka při tvorbě zákonů podlézavě improvizuje, Martin Stropnický se vytahuje před děvčaty při natáčení Kriminálky Anděl a šéfredaktor MF Dnes Jarin vidí hrozbu terorismu i v projekci videomappingu.
Ale teď, tedy alespoň do nejbližších voleb, je takové čtení veliká zábava.