"Když mě Státní bezpečnost v září 1949 zatýkala, bylo mi devatenáct a měl jsem za sebou tři semestry na vysoké škole. Namířili na mě pistoli a ptali se, kde mám zbraň. Hledali ji pod polštářem. V té chvíli mě začala bránit maminka: 'Proč ho zatýkáte, vždyť on nic nedělá, je zrovna zamilovanej!'" Následoval soud a jedenáctiletý politický trest.
Josef Svoboda, narozený roku 1929, prošel snad všemi věznicemi a lágry komunistického Československa. Odnesl si z nich mnoho vzácných přátelství a hlubokou zkušenost, po propuštění ale směl vykonávat jen podřadná zaměstnání. Teprve po emigraci v roce 1968 mohl v Kanadě rozvinout své talenty. Stal se profesorem Torontské univerzity a významným vědcem. Jako arktický ekolog byl v roce 2021 vyznamenán nejvyšším kanadským vyznamenáním Order of Canada.
Podcast věnovaný životnímu příběhu Josefa Svobody si můžete poslechnout zde:
V průběhu svého pestrého a plastického života byl Josef Svoboda vším možným - studentem, muklem, krmičem v zoo, čerpačem vody, technikem botanického ústavu, arktickým ekologem, univerzitním profesorem i misionářem mezi Inuity. Na otázku, jak by nazval své memoáry, bez rozmýšlení odpovídá: "Asi Třetí inkarnace. První byla před mým zatčením, druhá po zatčení a nakonec Kanada. Každý ten úsek života má své vlastní téma, úvod, stať a závěr."
Narodil se v Praze, vyrůstal v Kralupech, kde jeho otec pracoval na železnici. Dostal i skautskou průpravu, jež ho vybavila do dalšího života. Jeho dospívání v Brně poznamenala válka a po ní křesťanská formace u Dominika Pecky. To samozřejmě nemohlo ujít prověrkovým komisím, když se po únoru 1948 hlásil na Masarykovu univerzitu ke studiu biologie a filozofie. Přijat byl až na přímou přímluvu děkana.
Už o rok později jej ale estébáci zatkli a dali odsoudit na 11 let za údajnou protistátní činnost. Odseděl si osm a půl roku, v jejichž průběhu prošel 17 věznicemi. Přesto na kriminální léta Josef Svoboda nevzpomíná jako na dobu poroby, nýbrž jako na čas, který mu přinesl spoustu setkání se skvělými lidmi. Teology, básníky, válečnými hrdiny a skauty.
Když se v roce 1958 směl vysvléct z vězeňských hadrů, chtěl se znovu vrátit do vysokoškolských lavic. Každá jeho žádost ale byla vždy zamítnuta. Po deseti letech, roku 1968, emigroval do Kanady, kde studia konečně směl završit. Ve 44 letech promoval na univerzitě v Edmontonu a působil pak jako profesor arktické ekologie na Torontské univerzitě. Třicet let se podílel na výzkumech v Arktidě. Když odtamtud jako postgraduální student napsal domů na Moravu, jeho stárnoucí maminka jej v dopise varovala: "Dej si pozor, aby tě odtud neposlali na Měsíc. Ti Američané jsou všeho schopni."
Později se profesor Svoboda na sever vypravoval vždy přes léto se svými studenty. Dnes jako emeritus píše knihy, zabývá se filozofickou interpretací evoluce a pečuje o hudební pozůstalost svého syna Ondřeje, nadaného skladatele, který předčasně zemřel v 27 letech na selhání srdce. Přes jobovské rány, které utrpěl, není Josef Svoboda člověkem tragického životního pocitu, spíše rozvážným šiřitelem naděje a neokázalé radosti.
Vítejte u podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Google Podcasty a Apple Podcasty.
