Věznice Mírov, červen 1950. Se skupinou trestanců je za plot k práci na poli vyveden také Anton Petrák, bývalý československý voják, který za války prodělal speciální parašutistický výcvik. Pětičlennou skupinku vězňů hlídají čtyři ozbrojení dozorci, přesto se v jednu chvíli osmačtyřicetiletý Petrák pokusí o útěk.
Skočí do křoví a sprintuje lesem. Dozorci po něm střílejí ze samopalů, kulky sviští kolem jeho těla. Nakonec ho doženou a v zádech ucítí hlaveň pistole. Jeho z války vytrénované tělo, zesláblé ročním vězením a hladem, prostě nevydrželo. Odvedou jej na "hrad", do kanceláře náčelníka, a dlouho mučí.
Generálmajorovi Antonu Petrákovi říkali "Anglán". Nazval tak i své knižní memoáry. Právě v těchto dnech mu blízcí chodí zapalovat na hrob svíčky, aby si připomněli další výročí jeho odchodu.
Podcast věnovaný Antonu Petrákovi si můžete poslechnout zde:
Narodil se roku 1912 ve Vídni, kde také zažil konec monarchie, jeho život je ale spjat s Československem. Vyrůstal v Bratislavě, vojenskou akademii studoval v Hranicích na Moravě, později se jako poručík zase vrátil na Slovensko. Po vyhlášení Slovenského štátu se mu podařilo uprchnout takzvanou jižní cestou (Budapešť - Bělehrad - Bejrút) do Francie, kde vstoupil do formující se československé zahraniční jednotky.
Když pak i zemi galského kohouta obsadili Němci, přešel s dalšími československými vojáky do Anglie, kde působil jako styčný důstojník baterie kanonů.
Na přelomu července a srpna 1942 absolvoval ve Skotsku speciální bojový výcvik a následně parakurz. Pro jeho znalosti, jazykovou výbavu, fyzickou zdatnost i mravní kvality si jej skotští a angličtí instruktoři vyžádali a Petrák posléze působil na utajených farmách jako cvičitel a tlumočník. Podílel se i na speciálním výcviku československých parašutistů.
Po vylodění spojeneckých vojsk v Normandii bojoval jako příslušník 1. samostatné obrněné brigády a zúčastnil se bojů v přístavu Dunkerque. Farma, kterou se mu podařilo osvobodit, se dnes jmenuje Petrak. Maršál Montgomery ho za statečnost vyznamenal britským Vojenským křížem.
Po válce se oženil s dívkou, kterou znal už před okupací, a narodila se jim dcera Jitka. Absolvoval další vojenské studium a stal se náčelníkem štábu tankové brigády. Jako příslušník západního odboje byl však po roce 1948 z armády vyhozen, degradován a internován v pracovním táboře ve věznici Mírov. Po odsouzení ve vykonstruovaném politickém procesu byl žalářovaný na pražské Ruzyni.
Plné rehabilitace se dočkal až v roce 1990. Od královny Alžběty II. obdržel Řád britského impéria a od francouzského prezidenta Jacquese Chiraca Řád čestné legie. Byl také nositelem českého Řádu bílého lva I. stupně.
Anton Petrák zemřel 7. února 2009 v Ružomberoku a pochován je v Bratislavě. Když měl říci, co mu dávalo naději a sílu v časech komunismu, odpovídal bez rozmýšlení: "Byl jsem od dětství vychovaný jako demokraticky smýšlející občan. Věřil jsem, že ta hrůza jednou skončí."
Vítejte u podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.