Jeřábničil osm let a byl to pro něj čas protkaný mnoha paradoxy. Pro svou poctivost se dostal do party nositele Řádu práce a aktivního komunisty Josefa Knotka. Kdo by však mezi nimi čekal napjaté vztahy, divil by se. Komunista Knotek si pronásledovaného katolického kněze Krátkého nesmírně oblíbil a spřátelili se.
V průběhu šedesátých let Krátkého několikrát atakovali příslušníci Státní bezpečnosti. V té době také oslovili soudruha Knotka, aby mu vysvětlili, jakého že má v Krátkém v partě zločince. S klidem jim odpověděl: "Kluci, vás já neznám! Kdybyste tu pracovali rukama, tak bych vás jistě poznal. Ale kdo je on, to já dobře vím. A běžte si stěžovat třeba na ÚV, ani slovo vám nepovím." Krátký to později lapidárně komentoval: "Normálně odpálkoval estébáky. Kdo z nás by takto obstál? Když máme takové lidi, tak přece národ nemůže být tak špatný."
Podcast o Stanislavu Krátkém si můžete poslechnout zde:
Mikulovský probošt, teolog, vysokoškolský pedagog, valdický vězeň i brněnský jeřábník Stanislav Krátký (1922-2010) byl jednou z klíčových osobností takzvané skryté církve - tajně vysvěceným biskupem a iniciátorem spousty projektů, jež nakonec i uskutečnil.
Stál například u zrodu Radia Proglas, TV Noe, překladu Jeruzalémské bible či občanského sdružení Mikulovské centrum pro evropskou kulturu.
Narodil se v Brně a vyrůstal v chudých poměrech na periferii města. Sám říkal, že to pro jeho pozdější život představovalo výhodu - vyjde-li člověk "od nuly a podlahy", projde všemi stupni a vidí plněji.
Na gymnáziu se mu dostalo vynikajících učitelů (Arne Novák, Robert Konečný, Dominik Pecka) a prospěchového stipendia, vynikal v klasických jazycích. Vyrovnat se ale musel také s prvními životními překážkami - totálním nasazením v polském Knurowě. Z nastoupené cesty za kněžským povoláním ovšem neuhnul. Studoval tajně a vysvěcen byl roku 1946. Působil pak v řadě moravských míst a počínal si vždy aktivně (vydával například samizdatový měsíčník Jiskry), což nemohlo uniknout slídilskému oku StB.
V roce 1958 byl Krátký zatčen, obviněn z "podvratné činnosti proti vymoženostem pracujícího lidu" a odsouzen na tři roky vězení. Později pracoval v podniku Pozemní stavby Brno, navázal spolupráci s bývalým spolužákem ze studií Felixem Davídkem a podílel se na budování podzemní větve církve, která měla umožnit existenci křesťanského společenství bez kontroly a omezení komunistického státu.
Na faru se mohl vrátil až během pražského jara, kdy mu byl vrácen státní souhlas a získal povolení přednášet na univerzitě v Olomouci. Mezi sovětskými tanky a v tušení normalizační prašiviny byl tajně vysvěcen na biskupa, jenže mitru ani zlatý prsten nikdy neměl.
Působil jako venkovský farář na různých místech, nejdéle v zapadlém Hrádku u Znojma, ze kterého vytvořil živou oázu. A naposledy - od roku 1999 až do smrti - v Mikulově.
Právě podmanivý Mikulov se svými kostely, synagogami a hroby učených rabínů, ležící na hranici kultury slovanské a germánské, se stal Stanislavu Krátkému příznivým domovem. Vedl tu dialog nejen s historií a Starým zákonem, ale především se současným světem.
Vítejte u podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
