Italské kompozice raného baroka, počátku 17. století, od známých i méně známých autorů přináší nové album s názvem Lettere Amorose (Dopisy lásky) světově uznávané mezzosopranistky Magdaleny Kožené. Na desce, která podává skrze oduševnělou hudbu osobitou výpověď o různých podobách lásky, doprovází na dobové nástroje nejúspěšnější českou pěvkyni současnosti soubor Private Musicke pod vedením Pierra Pitzla.
Přebal CD upoutá fotografií rozevláté pěvkyně v romanticky bílých šatech rozhazující kolem sebe popsané listy papíru. Album vyšlo u Deutsche Grammophon a Kožená ho pokřtí na svém letošním jediném vystoupení v Česku, které se uskuteční 15. listopadu na holešovském zámku v rámci koncertní řady nového festivalu Musica Holešov.
"Tato hudba promlouvá k lidem, kteří se nepovažují za znalce klasiky. Přichází z časů, kdy se klasika a populární hudba nerozdělovala. Byla to jednoduše hudba, kterou každý slyšel a zpíval," tvrdí Kožená.
V tiskových materiálech prestižního německého vydavatelství dále uvádí, že CD představuje písně o různých podobách lásky i o běžném životě a jeho radostech. Vybrala si kupříkladu skladby od známého Claudia Monteverdiho, Tarquinia Meruly, Giulia Cacciniho, i méně známého Biaggia Mariniho, Girolama Kapsbergera nebo skladatelky, zpěvačky a gambistky Barbary Strozziové. Jsou to autoři okolo takzvané florentské cameraty, kteří objevili žánr jednohlasé skladby s úsporným instrumentálním doprovodem. Barokní repertoár ovlivnil sedmatřicetiletou Koženou již v dětství při studiích v Brně, kdy s ním tehdy slavila první úspěchy.
Některé z písní byly podle Kožené ve své době přednášeny v kostelích nebo přímo na ulici, jiné byly určeny lidem, kteří se scházeli a hráli pro vlastní potěšení. Podle pěvkyně nejsou technicky náročné, umějí však jít k podstatě toho, o čem hudba je. "To je osvobozující: zpíváte pro vlastní potěšení," říká Kožená. CD pojmenovala po slavné Monteverdiho písni Lettera amorosa, která však na nahrávce není.
Deska je podle muzikologa Luboše Stehlíka díky své intimitě mimořádně zajímavá, nabitá emocemi, vzrušujícími afekty i harmoniemi. Nevypovídá jen o hudbě raného italského baroka, její oduševnělosti, výrazové síle a aktuálnosti, ale nepřímo i o pěvkyni samotné. "Když ji poslouchám a analyzuji její projev, tak to vypadá skoro jako zázrak, že tak silná a pokorná osobnost vzešla z pěvecky skromných poměrů tohoto státu," uvedl tento týden v pořadu Rondo na ČRo Vltava.
Soubor Private Musicke zaujal pěvkyni nejdříve svými fascinujícími nahrávkami, které považuje za originální a živé. Umělecký vedoucí souboru Pitzl staví podle ní na improvizaci a pracuje na tom, aby hudba vznikala spontánně. Ansámbl nevystupuje často a jeho členové se scházejí spíše na jednotlivé výjimečné projekty.
