Mezzosopranistka Dagmar Pecková začíná hubnout. Není to zcela dobrovolné - už nyní totiž ví, že příští rok na jaře bude muset v Bruselu zpívat spoře oděna. Kanadský režisér Robert Lepage chystá pro tamní divadlo Théâtre de la Monnaie novou inscenaci Stravinského opery Život prostopášníka (The Rake's Progress) a má zcela konkrétní nároky.

"Měla jsem nedávno s panem režisérem v Paříži pohovor. On se na mě tak podíval - a povídá, co bych tomu říkala, kdybych na jevišti vystupovala v plavkách," vzpomíná čtyřiačtyřicetiletá Pecková.

Trochu se prý lekla. Neví, jak to přesně myslel, ale kdyby ji chtěl mít v plavkách tak, jak vypadá teď, sama by si to podle svých slov nezodpověděla.

Pecková si tak znovu uvědomila, že operní umělkyně současnosti už nemůže jen cvičit koloratury, držené tóny a další finesy pěvecké techniky. Je potřeba se učit také řeč - Stravinského opera má libreto v angličtině - a být schopna udělat pro úspěch v podstatě cokoli.

Českou pěvkyni žijící s rodinou v Německu vedl proto režisérův požadavek ihned k tomu, že si sehnala osobní trenérku. "Vypracovává mně cvičební režim a dává na mě pozor, aby se procvičovaly svaly, které jsou potřeba. Navíc mi dělá i jídelní režim, aby šla dolů přebytečná kila," vypočítává Pecková, čím vším se nyní musí zabývat.

Ještě má téměř rok času, ale najít čas a vůli na cvičení při běžném uměleckém provozu a starosti o dvě děti nebude i tak vůbec jednoduché.