Oba předchozí snímky natočil Paul King podle populárních knih spisovatele Michaela Bonda jako skvostné rodinné podívané, které dovedly zužitkovat detaily, skvěle vystavěné gagy i silné postavy.
Především ve druhém díle se pak podařilo vykreslit také silný obraz komunity žijící v jedné ulici. Paddington 2 byl jedním z nejlepších filmů roku 2017, sebevědomou komedií vtipně pracující s různými žánry, charismatem herce Hugha Granta i chytlavou vizuální stránkou. Ta nakládáním s barvami či prostorem místy připomínala hravost děl Wese Andersona.
Za novinkou Paddington v džungli, kterou česká kina promítají od minulého týdne, stojí nováček Dougal Wilson. Pro třiapadesátiletého Brita jde o režijní debut.
V úvodu jeho snímku Paddington získává britské občanství. Sotva si stihne pořídit fotky na pas a začne přemýšlet nad tím, jak se stát plnohodnotným členem místní společnosti, přichází dopis z Peru, že jeho teta na tom není dobře. A potřebovala by jeho přítomnost. Medvěd tak s celou "adoptivní" britskou rodinou vyráží na dovolenou, ze které se nakonec vyklube mnohem větší dobrodružství, než by kdokoli čekal.
Zatímco předchozí dva filmy kromě jiného vyobrazily sociální třenice v předbrexitovém Londýně a postihovaly poměrně širokou paletu nálad místních obyvatel, novinka je mnohem přímočařejší.
Když protagonisté zjistí, že teta zmizela z domova pro medvědy na odpočinku, začíná nebezpečná výprava "do srdce temnoty". Tvůrci si přiznaně půjčují motivy ze slavného románu Srdce temnoty od Josepha Conrada či snímku Aguirre, hněv Boží režiséra Wernera Herzoga - děl o výpravách do nitra džungle, které hrdiny vedou až na pokraj šílenství.
Paddington v džungli je ale stále odlehčený dětský film, kde publikum konejší neustále drobné gagy či uklidňující hlas medvídka, jehož v originálně výtečně namluvil Ben Whishaw. Spíše než zmiňovaná temná díla novinka připomíná variaci na příběhy Indiana Jonese, kde se to hemží podezřelými charaktery.
Olivia Colman hraje jeptišku, které je všude plno a která je snad až příliš akční na to, kým by měla být. Antonio Banderas zase rozšiřuje svůj repertoár komických rolí coby kapitán Hunter Cabot, potomek rodu, jehož příslušníci se odjakživa hnali za bájným pokladem El Dorada. Řídí kocábku nápadně připomínající tu z Herzogova snímku a podobně jako hrdina v podání Klause Kinského je posedlý hledáním mytického zlata.
Paddington v džungli si pohrává s podobnými narážkami a ve velkém tempu uhání kupředu - dost rychle a vtipně na to, aby patřil k povedenějším rodinným snímkům, jaké lze v kině vidět. Oproti předchozím vrstevnatým vyprávěním je ale jeho vyobrazení džungle poněkud řídké.
Hrdinové se sice prodírají hustým porostem, kromě různých nebezpečenství z říše fauny či flóry tu však takřka na nic jiného nenarazí.
Když dojde na zlomové dějové momenty, jde stále o film se srdcem na správném místě, který umí dětem nenásilně povědět něco o mezilidských vztazích a hodnotách. Ale postrádá komplexnost vztahů předchozí části a také režijní cit Paula Kinga, jemuž se dařilo do dětské látky propašovat jak napínavé akční honičky, tak občasné obrazy takřka až abstraktní krásy.
Navzdory tomu, že je novinka mnohem akčnější a že ta akce docela dobře funguje, se Wilson oproti Kingovi drží spíše při zemi. A spoléhá na osvědčené vtípky, jako když Paddington stoupne na kořen, z něhož se vyklube ocas nějaké místní obludy.
Stejně tak tvůrci až příliš často vsázejí na náhlé zvraty, které zdánlivě posouvají děj, ale ve skutečnosti vše spíše natahují.
Paddington v džungli je stále solidní rodinná zábava, nicméně kouzlo původních snímků vyprchalo. Nebo z něj zůstávají pouze záblesky. I když dojemné, zároveň odlehčené a vtipné finále dovede lapit publikum podobně, jako to uměly předchozí díly. A když se v závěru mihne jedna z postav předchozího snímku a ukradne si scénu pro sebe, chuť vidět další dobrodružství tohoto medvěda světoběžníka zůstává.
Film
Paddington v džungli
Režie: Dougal Wilson
Falcon, česká premiéra 30. ledna.