I letošek byl pokračováním trendu, kdy digitální technologie "odhmotňují" hudbu a činí ji dokonale přenosnou. Nahrávací společnosti však trápí, že současně s tím se kvůli nelegálnímu stahování odhmotňují i jejich příjmy.
Právě nové technologie by ale mohly ukončit pirátství, jak ho známe doposud. Díky rychlému a všudypřítomnému internetu už nebudeme hudbu poslouchat ze svého hard disku nebo z přehrávače, ale z internetového „mraku", do kterého si koupíme přístup.
Donedávna byla hudební nahrávka neodmyslitelně spojená s nosičem, na němž se distribuovala. Digitální technologie umožnily hudbu "odhmotnit" a učinit ji dokonale přenosnou. S všudypřítomným internetem teď stojíme na prahu revoluce, která se dá srovnat snad jen s nástupem rozhlasového vysílání.
Něco se stane
Od mobilů přes auta až k přehrávačům ve vaně nebo v čepici bude už brzy hudba "proudit" kamkoliv budeme chtít. Kardinální otázka, kterou řeší hlavně vydavatelé, samozřejmě je: Jak za to budeme platit.
Ještě vloni touto dobou to vypadalo, že rok 2010 se stane synonymem pro Spotify - zatím zdaleka nejúspěšnější internetovou službu nabízející předplatné hudebního streamu. Použití je jednoduché, za měsíční či roční poplatek můžete neomezeně poslouchat více než deseti milionů skladeb. Kdo si připlatí, nebudou ho otravovat reklamy, které měly být důležitým zdrojem příjmů, z nichž se vyplácí muzikantům (spíše ovšem jejich labelům) peníze.
A tady je zatím největší kámen úrazu. Podle statistik Spotify operoval v roce 2009 s velkými ztrátami a příliš se mu nedaří plnit své finanční závazky. Možná i proto se v roce 2010 expanze zastavila a stále je dostupný jen v hrstce zemí západní Evropy.
S velkou nadějí se očekával nástup Spotify na největší hudební trh v USA, jenže k němu doposud nedošlo. Velké nahrávací společnosti stále váhají, třebaže v Evropě se Spotify normálně spolupracují. Hlavním důvodem je patrně to, že obchodní model Spotify se budou pokoušet okopírovat velcí hráči Apple a Google - a velké labely zatím vyčkávají, kdo z rivalů nabídne lepší podmínky.
Apple by nerad ztratilo kontakt s novými technologiemi, na druhou stranu mají oprávněný strach, že nový model poslouchání a prodeje hudby naruší dominanci jejich úspěšných iTunes. Google už udělal několik předběžných kroků - například koupil a následně zavřel vcelku úspěšný streamovací portál Lala, ale zatím to spíše vypadá, že vstup do hudebního byznysu není pro internetového giganta tak zajímavý, jak se ještě nedávno zdálo. Jenže ani Apple ani Google už nemůžou otálet, a tak se v roce 2011 určitě dočkáme nějakých změn.
Hitparády nového věku
Nové způsoby, kterými posloucháme hudbu, se už snaží podchytit i tvůrci hudebních žebříčků. Seznamy nejprodávanějších desek a singlů byly po dlouhé dekády jasným indikátorem popularity interpretů, ale v nové digitální éře už nestačí. Novou metodologii měření popularity hudebníků a jejich nahrávek představila letos společnost Big Champagne, která začala v létě zveřejňovat ultimátní žebříček (The Ultimate Chart). Sestavuje ho podle algoritmu, jež zohledňuje, to jak se hudbou baví lidé na sociálních sítích, blozích nebo streamovacích stránkách.
Ačkoliv si tvůrci žebříčku slibovali, že bude mít širší záběr než prodejní seznamy, které vydává Billboard nebo UK Chart Company, dosavadní výsledky The Ultimate Chart se paradoxně příliš neliší. I jejich pořadí vévodí Katy Perry, Lady Gaga nebo Rihanna a internetové fenomény nemají nárok.
Přesto žebříček nového typu pohnul i vcelku konzervativním médiem, kterým je časopis Billboard zveřejňující léta oficiální prodejní statistiky pro USA. Na konci listopadu uvedli vlastní verzi „ultimátního žebříčku" nazvanou The Social Chart. Prvním vítězem se stal Justin Bieber. Jestli získá stejnou prestiž jako jejich hlavní taháky Hot 100 Chart (singly) nebo Top 200 Chart (alba), ukáže až čas.
Smrt albového formátu?
Ačkoliv konečná prodejní čísla nosičů a výsledky hospodaření nahrávacích společností budou známá až v prvních měsících po Silvestru, už teď se dá napsat, že to byl další rok, ve kterém se hudební průmysl propadal do beznaděje. Sešup to bude o to drsnější, že letos nepřišla žádná podobná injekce, jakou byla vloni smrt Michaela Jacksona.
Podle dosavadních statistik je nejdramatičtější propad v kategorii dlouhohrajících alb, která vykazují mínus třináct procent od loňska. To je pro hudební průmysl špatná zpráva, protože právě z tohoto formátu jdou firmám i muzikantů větší zisky než z jednotlivě prodávaných tracků. Možná je to důkaz, že klasické album opravdu mele z posledního.
Přestává to být náhoda. Dvě EPčka s hudbou z televizního seriálu Glee letos v Americe doputovaly na čelo žebříčku; až do prosince bylo nejprodávanější deskou v Británii vůbec osmipísňové EP Lady Gaga nazvané The Fame Monster.
Gaga původně chtěla jeho vydáním utéci z pasti obtížné druhé desky a obejít nahrávací firmu, která se chystala vydat její albový debut v deluxe verzi s novými písněmi. Jenže nakonec se zdá, že americká zpěvačka ukázala cestu, jak by se mohla hudba v budoucnosti prodávat. Epčko je kompromisní formát mezi albem a trackem, lépe vyhovuje „snížené pozornosti" nových generací a zároveň snižuje náklady na natáčení.
Jiným pokusem, jak vyřešit současnou krizi albového formátu, jsou testy s nejrůznějšími digitálními booklety, které by se po stažení z internetu rozbalily do graficky přívětivé podoby. S něčím podobným letos experimentovali kanadští indie rockeři Arcade Fire, kteří desku The Suburbs prodávali na iTunes s interaktivním bookletem, který například v textech nabízel odkazy vysvětlující některé pasáže s pomocí Wikipedie.
