Karlovy Vary - Čtvrteční soutěžní den ve Varech se koupal v černi. Jako uhel byla černá maďarská detektivka Pátrání a mourem pokryté bylo celé plátno čínského dramatu Šachta z nehostinné důlní oblasti.

Programové řazení jinak opět vsadilo na maximální kontrast. Vtipný žánrový film stavějící na hravém vyprávění, kde na všechny otázky dostaneme odpověď, a zádumčivý, smrtelně pomalý, téměř bezdějový snímek, v němž zůstanou otevřené konce.

Pátrání je celovečerní režijní debut třicetiletého Attily Gigora a řadí se mezi jiné maďarské snímky z poslední doby, jako jsou Revizoři či Taxidermia, které si zakládají na originálních námětech a stylu.

Hlavní hrdina Tibor Malkáv pracuje jako patolog v nemocnici a je dokonalý asociální nemluva, jemuž velmi vyhovuje, že ani mrtví nemluví. Jeho matka trpí rakovinou míchy a Tibor se snadno nechá přemluvit záhadným Kyklopem, aby za úplatu sprovodil ze světa neznámého muže. Jenomže po vykonání činu záhy zjistí, že zavražděný byl jeho nevlastní bratr.

Holohlavý hromotluk se tedy vydává na cestu soukromého detektiva s rozhodnutím zjistit, proč se kolem něj dějí tak divné náhody. Pátrání zručně dávkuje důležité dějové informace, má patřičně potemnělou atmosféru, a přitom je to v zásadě komedie.

Tibor totiž působí neodolatelně komicky se svou kamennou tváří, po níž jen občas přeběhne malý tik, a vůbec zaujme zvláštním stoicismem, s nímž vykonává veškeré úkony. Hlavní hrdina jakoby ani nebyl člověk, ale spíš jakási abstraktní vypravěčská funkce, katalyzátor zpovědí ostatních.

Realistické scény jsou proloženy imaginativními sekvencemi, v nichž ostatní postavy vystupují ze svých rolí a komentují své motivace. Objeví se tu mimo jiné mluvící rak symbolizující rakovinu a jiné bizarnosti. Když Tibor hladí kočku, čekáme, že jí každou chvíli zláme vaz, natolik je jeho charakter nečitelný.

Nacházíme tu odkazy a pocty detektivkám drsné školy, jež ovšem hrdina fakticky nezná a nechová se podle nich. Film je proložen spoustou drobných gagů a vtípků (názvy a náměty filmů, na něž Tibor chodí do kina se svou skoro-přítelkyní Editou), které jinak poměrně drsný příběh odlehčují do podoby rozverné, ale solidně konstruované hříčky.

Spolu s Ukrutně šťastni tvoří Pátrání tu lepší a hlavně zábavnější část soutěžní sekce.

Šachta čínského režiséra Zhanga Chi se dá poměrně špatně zařadit do jednoznačného hodnotového spektra. Filmy tohoto druhu kupodivu nejsou v karlovarské soutěži příliš časté a ani oceňované. I když, shodou okolností, otec mladého režiséra vyhrál právě před dvaceti lety Křišťálový glóbus se svým slavným a pro historii čínské kinematografie zásadním snímkem Ibiškové městečko. A druhou shodou okolností, v Berlíně nedávno vyhrál cenu čínský snímek Slepá šachta.

Styl asijského minimalismu uplatňují v posledních dvou dekádách desítky filmů. Jejich cílem není znudit publikum, ale ukázat stereotypnost čistě materialistického života. Nicméně nudit se jim daří - a člověk se musí umět přepnout do zvláštního modu, aby ocenil jejich pomalost, deskriptivnost a schválnou neatraktivnost, např. minimální užití hudby či pohyblivých záběrů.

V Šachtě se děje hodně věcí mimo záběr, neustále se ozývá strojové hučení v pozadí, postavy jsou od sebe odděleny překážkami, případně nehnutě stojí jako sochy. Občas se objeví jakési zenové odskoky na zátiší, například s plovoucími červenými střevíci, které symbolizují rozchod mezi mileneckým párem. Toto označení je ovšem příliš divoké, protože v čínských filmech se nejen nesouloží, ale téměř se ani nikdo nikoho nedotkne.

Z Šachty si určitě zapamatuji několik silných obrazů, řezavých zvuků a typické šedavé barvy, které přitom nejsou synonymem vybledlosti (tuto kvalitu čínským filmům dodávají jak použité fotomateriály tak místní světlo, které není nikde jinde na světě).

Zvláště poslední záběry, kdy sledujeme malý autobus, jak se šplhá nekonečnými serpentinami nahoru, mě ve spojení s tesknou hudbou téměř dojal svou čistotou, jednoduchostí a sdělením, jak jsou lidé maličcí vůči přírodě, společnosti a vůbec celému světu.

Na trojpovídkovém snímku bez výrazných point nejvýrazněji zaujala hlavně kromobyčejně krásná výdejčí kahanů, jejíž hlavní představitelka přicestovala i v delegaci, která film uváděla ve velkém sále. I  na předcházející tiskové konferenci uhranula přítomné novináře zlatavým popraškem na porcelánově dokonalé pleti.