Světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená bude slavit české Vánoce v Berlíně, kde několik let žije se svou rodinou. Na Štědrý den usmaží rybu, připraví bramborový salát a na polévku si jikry s mlíčím doveze z Moravy, protože se prý v cizině těžko shánějí. "Máme doma českého Ježíška, i když všichni samozřejmě tvrdí ve školce, že přijde Santa Klaus," řekla v rozhovoru nejúspěšnější česká pěvkyně současnosti.
V nejbližších dnech chce začít studovat například velkou roli Octaviána, v níž se poprvé představí v únoru ve Straussově Růžovém kavalíru v Berlínské státní opeře. A po Vánocích plánuje odjet s celou rodinou na desetidenní dovolenou "za teplem". "Ráda bych nechala noty doma a doufám, že se mi podaří se to naučit nazpaměť," přeje si.
Pětatřicetiletá maminka tříapůlročního Jonáše a pětiměsíčního Miloše důsledně dbá na to, aby s ní děti mluvily česky, jazykem, který ona sama zná stále ještě nejlépe. "Se starším synem Jonášem mluvím pouze česky a zatím mi česky odpovídá," poznamenala Kožená. Za samozřejmost považuje, že si s dětmi u stromečku zazpívá české koledy.
Když chce podle ní člověk vyjádřit city a být k dětem milý, je to v jiném než mateřském jazyce nepřirozené. Česky by proto ráda s dětmi mluvila co nejdéle. Chápe však, že to bude velmi těžké, až začnou chodit do školy. "Zajímá mě, jak budou mluvit mezi sebou. Doma mluvíme anglicky, vyrůstají v německém prostředí a já s nimi mluvím česky," říká Kožená.
Kožená vnímá mateřství jako změnu k lepšímu, poznání emocionálních zkušeností a prožitků, které se dokážou lépe přenášet i do toho, co předvádí na jevišti. Člověk si podle ní hodně posune priority, což je prý obzvláště pro hudebníky velmi zdravé. "Dvě děti jsou víc než jedno dítě, život se druhým se změní i po technické stránce; všechno je složitější, hlavně dát cesty dohromady," přiznává Kožená.
Staršího syna, který už chodí do školky, proto někdy nechává v Berlíně se svým partnerem a otcem svých dětí, slavným britským dirigentem Simonem Rattlem. Když je naopak na turné on, bere si obě děti s sebou Magdalena. Při výchově i hlídání pomáhá její maminka, leckdy přiberou i chůvu. "Máme takovou síť lidí, co se starají a hlídají, když já nemůžu," vypráví s úsměvem, ačkoli připouští, že absolvovat daleké cesty s dětmi je mnohem složitější.
Nedávno si to vyzkoušela v Japonsku, kde představila Mahlerovy Rückertovy písně. "Když si (děti) zvykly, tak už za 14 dnů jely zpátky. Časový posun je hrozný. Začalo se vstávat ve dvanáct v noci a každou půl hodinu se to posouvalo, takže jsem první týden myslela, že umřu," dodala s nadsázkou.
