Louis C. K. si odbyl první ze svých dvou vyprodaných pražských vystoupení. Zatím neviděl z našeho hlavního města víc než letiště a Kongresové centrum, už podle nich však došel k názoru, že jde o nejdivnější zastávku jeho turné.
Megalomanský "Kongresák" (připomínající mu komunistické disco) se tím ale dočkal docela mírného vysvědčení. Hlavním znakem C. K. přece jenom je, že jeho sarkastický humor dokáže být nepříjemně tvrdý vůči všem zmíněným. Nejčastějším terčem bývá on sám a jeho rodina, to mu ale nebrání provokovat. Kdyby o Česku věděl víc, asi by vymyslel výraznější přídomky než "divný".
Lokalizovaného humoru však ani ve zbytku show moc nenabídl. Jen ještě v jejím průběhu překvapil oznámením, že jeho dědeček (maďarský jednonohý židovský doktor a houslista) žil v Praze, než se přestěhoval do Mexika. Jiný by podobnou informací začal, publikum tyto sbližující střípky oceňuje, ale C. K. to prohodil jakoby mimoděk.
Táta od vedle
V tom ale spočívá jeho kouzlo. Zcela ignoruje standardy stand-upu a působí jako náhodný táta od rodiny, který říká, co ho právě napadne. Propadá vlastním historkám, nechává se unášet daleko od tématu, začne občas sotva srozumitelně mumlat, že takhle část vystoupení není příliš vtipná. Nejde o ojedinělý přístup, ale C. K. dosáhl v jeho užití dokonalosti. Když známe jeho dřívější vystoupení, už dokážeme určit mechanismus jeho humoru a vidíme, že zdaleka nejde o náhodnou improvizaci, pro někoho, kdo viděl jen pár jeho videí na YouTube a přišel na jeho číslo poprvé, však musí jít o takřka neodhalitelnou hru.
Je úplným protikladem Jimmyho Carra, který v Praze vystoupil před pár měsíci. Ten se viditelně stylizuje do polohy tradičního stand-up komika. Oblékne sáčko a spustí hromadu připravených vtipů. Po nich nezapomene upozornit, že jde jen o legraci, a vrátí se do svého života striktně odděleného od práce. Jeho pointy padají jedna přes druhou, vzájemně si protiřečí a chápeme, že nemohou pocházet „ze života“, natož ze života jednoho člověka.
Louis C. K. však budí dojem, že si nemůže pomoct a říká přesně to, co mu slina na jazyk přinese. Je naštvaný na svůj nesnesitelný život a chce se z toho vyřvat. Tím provokuje – odstraněním bariéry "pouhého" humoru.
Když tedy pronese, že útěk problém pouze oddálí, ale sebevražda ho vyřeší, zdá se, že jde o moudro, ke kterému opravdu došel. Když následně poradí všem, kteří se bojí tzv. Islámského státu, aby se okamžitě zabili, protože tím znemožní teroristům vyhrožovat jim násilím, nechá tento výrok plně doznít a neodvolá ho po pár okamžicích. Jde nepochybně o nadsázku, ale o nadsázku založenou na jeho opravdové životní filozofii.
Prožil si to
Nepodobá se ani nejběžnějšímu typu komika dneška – nerdovi stojícímu mimo společnost, ironicky komentujícímu vše okolo, co se ho netýká, a utíkajícímu k popkultuře. Většinou mluví o své rodině, dcerách a exmanželce. Nejde o přímý útok, málokdy oslovuje publikum, spíš o rozevlátou sebereflexi, která svou univerzální upřímností zasahuje i posluchače.
Stěžuje si, jak těžké je rodičovství a jak nemožné jsou vztahy. Co se týče partnerství, dochází až k určitému masochistickému pesimismu. Dlouhodobé vztahy vykresluje jako něco děsivého a neudržitelného. Opět je zcela zásadní, že víme, že má za sebou rozvod. I jeho manželstvím jsme ostatně prošli s ním – před jeho rozpadem bylo tématem jeho stand-up výstupů, a po rozvodu dokonce myslel, že bude muset s komedií skončit, protože se svým manželstvím ztratil i své téma.
Jeho historky jsou samozřejmě stylizované, ale to nevadí. I kdyby byly zcela vymyšlené a nikdy ani hypoteticky nepřemýšlel o tom, že své děti utopí ve vaně, stále je zaštiťuje tím, že si svá témata i prožil. Humor tu pramení z jeho osobní radosti i bolesti. Nejde o bohatého bílého chlápka s mikrofonem, který se všem vysmívá.
Není to ale ani ufňukánek, co se potřebuje vypovídat: Jeho vystoupení jako ústřední téma pojí především snaha poukázat na všudypřítomné pokrytectví. Snaha odhalit lži, jež sami sobě říkáme, aby náš život vypadal lepší. Chce, abychom poznali, kolik energie na ně musíme vynaložit, a snaží se oddělit ty nutné či neškodné od těch škodlivých.
Politika a náboženství, když k nim zabrousí, jsou jen prostředky. A pokud většina stand-up komiků užívá sexuálních vtipů jako poslední vděčné záchrany, on jimi naopak zasazuje poslední ránu. Začne možná tím, že legračně popisuje dávku spermatu, z nějž vzešla jeho dcera, potom ale dojde k zpochybňování své sexuality a mluví o potlačovaných pudech při pohledu na Matthewa McConaugheyho ve filmu Bez kalhot. Čímž se dotýká vnitřních fobií mužského publika.
Tím vším byla naplněna i jeho pražská show, během níž se mu povedlo si diváky zcela získat. A to přes zmatení některých ohledně doby začátku a zahrnutí tří nepříliš zajímavé předskokanů. Dav přesto nedokázal odolat člověku, co mumlá a nadává na své děti.
