Sollers proslul v 60. a 70. letech minulého století. Napsal několik desítek knih, které vydával nejčastěji u Gallimardu. Založil vlivný avantgardní literární časopis Tel Quel, jenž vycházel v letech 1960 až 1982. Do něj přispívaly intelektuální hvězdy jako Michel Foucault, Alain Robbe-Grillet či lingvistka a psychoanalytička Julia Kristevová, se kterou se Sollers oženil. Jedenaosmdesátiletá Kristevová je držitelkou Ceny Vize 97, již uděluje Nadace Dagmar a Václava Havlových.
V průběhu let si Philippe Sollers vysloužil uznání sémiotika a filozofa Rolanda Barthese, který mu roku 1979 věnoval knihu nazvanou Sollers spisovatelem, nebo filozofa Jacquese Derridy, jenž rozebral některé jeho texty a rovněž přispíval do Tel Quelu. Když tento časopis začátkem 80. let skončil, Sollers se stal členem redakční rady Gallimardu a šéfredaktorem jeho revue L’Infini. V ní mimo jiné publikoval eseje Milana Kundery, které později vyšly knižně pod názvem Zrazené testamenty.
"Jeho neúnavné pilování formy a hledání krásy bude inspirovat další generace," napsala o Sollersovi francouzská premiérka Élisabeth Borneová. Ministr financí Bruno Le Maire vyzdvihl jeho svodomyslnost. "Ztratil jsem přítele, se kterým jsem sdílel nevyčerpatelnou vášeň pro hudbu," dodal.
Philippe Sollers se narodil roku 1936 nedaleko Bordeaux. Pocházel z bohaté rodiny, jež vlastnila továrnu. Původně měl jít v otcových šlépějích, a tak začal studovat ekonomii. Nakonec se ale jeho osud začal ubírat jinudy, když coby dvaadvacetiletý v Paříži roku 1958 publikoval svůj první román Podivná samota, připomíná deník Le Monde. Knihu vychválili držitel Nobelovy ceny za literaturu François Mauriac nebo surrealistický básník Louis Aragon.
Prakticky přes noc tehdy Sollers zaujal místo na francouzské literární scéně, které už v dalších desítkách let neztratil. Výrazně na sebe znovu upozornil roku 1983 prózou nazvanou Ženy, kterou někteří kritici označili za pornografickou.
Mnozí Francouzi jej znali i díky tomu, že byl trvale přítomný v populární kultuře. Hlavní komickou postavu ze Sollerse udělal spisovatel Laurent Binet ve svém komediálním románu o filozofech Sedmá funkce jazyka, který vydalo Argo. V česky předloni publikované korespondenci o něm zase několikrát píší spisovatel Michel Houellebecq a filozof Bernard-Henri Lévy. Zmiňují například Sollersovo časté účinkování ve francouzské televizi.
"Sollers dokázal zhruba trvale okupovat média, už víc než čtyřicet let, aniž bychom se cokoliv nebo téměř cokoliv dozvěděli o jeho soukromém životě. V tom vidím úctyhodný úspěch. Jistě, začínal v době nekonečně méně brutální, než je naše, a lidé si uchovávají některé zvyky; přesto jsem z toho paf," uvádí v knize Houellebecq.
Mnohými výroky a postoji však Sollers také pobuřoval. Od 60. let se postupně hlásil k marxismu a maoismu, byl členem francouzské komunistické strany, než z ní vystoupil, a později se distancoval také od Číny. Jiný poprask přišel roku 1990, kdy spisovatel Gabriel Matzneff vydal knihu o svých erotických vztazích s nezletilými dívkami a chlapci. Jako jedna z mála jej ve francouzské televizi zkritizovala kanadská spisovatelka Denise Bombardierová. Autorovi přispěchal na pomoc právě Sollers a Kanaďanku vulgárně urazil coby "blouznící sovětskou konzervativní krávu". Matzneffa jeho milostný život dohnal až po desítkách let, kdy o něm jedna z tehdy čtrnáctiletých zneužitých dívek Vanessa Springora napsala knihu nazvanou Svolení.
