Slovenský novinář Tomáš Forró přesto získal důvěru bojovníků na obou stranách. Výsledkem jeho práce je kniha reportáží nazvaná Donbas, kterou v českém překladu Ondřeje Mrázka nedávno vydala Paseka.
Fascinující publikace přináší mnohem víc než otřesné historky o smrti a cti. Autorovi se podařilo pochopit nesmírně složitý konflikt. Dešifrovat historii jeho vzniku a ukázat ho v souvislostech. Forró, narozený roku 1979, byl nejednou v první linii, kolem létaly kulky a vybuchovaly granáty. Obdivuhodnou práci ale strávil také v zázemí: mluvil s oligarchy i chudáky, studoval prameny a podroboval je kritice.
Ačkoliv má kontakty na obou stranách fronty a bere v úvahu jejich argumenty i pocity, rozhodně nekončí v bezbřehé bažině, kde nelze určit, co je pravda a co lež, co příčina a co následek.
Jasně dokládá, že pnutí na Donbase nevycházelo z lásky k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a matce Rusi, ale z ochrany zájmů zdejších oligarchů. Byli to jejich zaměstnanci, kdo zpočátku demonstrovali proti událostem na kyjevském Majdanu, vzdalujícím Ukrajinu ruskému vlivu. Málokdo si dovolil nepřijít.
I když na východě země mnoho lidí jako svým prvním jazykem mluví rusky, ti, kdo se zde bez insignií, zato s precizním vojenským výcvikem začali náhle objevovat, hovořili úplně jiným přízvukem.
Když se pak nepokoje šířily dál na západ, na odpor se nepostavila ukrajinská armáda, toho času totálně zdecimovaná, ale ukrajinští oligarchové, kteří střežili "své" državy. Těch hranic je kolem Luhanska a Doněcka mnohem víc, než to vypadá z politické mapy světa, dokonce víc, než jak se zdá z postavení bojových jednotek.
Forró pronikl dokonce do zákulisí tak známých útvarů, jako jsou bojové jednotky takzvaného Pravého sektoru. Ty jsou kremelskými médii označovány za vrchní fašisty. Forró pátral, ale žádného fašistu v jejich řadách nenašel. Zato jednoho ortodoxního žida, což s fašismem moc nejde dohromady.
Na Donbase se naopak setkal s diváky moskevské televize, kteří jsou vyděšeni z ukrajinských fašistů, přestože ti pod jejich okny mluví čečensky. Skutečnost proti propagandě zůstává v defenzivě.
Úvod knihy je postaven na příběhu Gruzínce Mamuky. Jde o fascinující osobnost, která se bije už v několikáté válce. Proč je teď na Ukrajině? Vychází z přesvědčení, že u Doněcka bojuje za Tbilisi. Proti Rusům, proti jejich rozpínavosti válčil poprvé ještě jako chlapec, s otcem bránil svou zemi, ale byl zatčen, mučen - a nezlomen. Teď, po letech, organizuje své spolubojovníky, proniká do týlu nepřítele a nepodrobí se.
Tomáš Forró se Gruzii věnuje poměrně rozsáhle, v odtržení Abcházie a Jižní Osetie vidí modelový případ, jaký Moskva následně použila nejen na Donbase, ale modifikovaně také v Podněstří, na Krymu či naposledy v Náhorním Karabachu.
Idea takzvaného Novoruska, které má některé tyto oblasti pojmout, vychází z toho, jaké si Vladimir Putin přeje hranice: destabilizované a vydané všanc své politice. A také čím dál rozpínavější. Lepší "ochranu" Moskvy si lze jen stěží představit.
Kniha vyšla ve slovenském originále již předloni, nezaznamenala tedy nejnovější dění v Kyjevě, avšak samotný Donbas za tu dobu nezestárl. Má i nadále zůstat černou dírou neklidu, oblastí balancující na hraně kolapsu.
Ukrajinský konflikt je téma na velký společenský román. Tomáš Forró ho napsal - jen má jinou literární formu. Komplexní, fundovanou a burcující.
Kniha
Tomáš Forró: Donbas - Reportáž z ukrajinského konfliktu
(Přeložil Ondřej Mrázek)
Nakladatelství Paseka 2020, 416 stran, 389 korun.
