Podle ní k tomu přispívají i politici, jako je prezident Miloš Zeman. Denemarková to řekla na právě probíhajícím Lipském knižním veletrhu, kde představuje německé vydání svého románu Příspěvek k dějinám radosti. K jeho vytvoření vedlo Denemarkovou i zlehčování utrpení znásilněných žen.
"Samozřejmě těch důvodů, proč jsem to napsala, bylo vícero. U mě vždycky to téma zraje, a pak to nekompromisně otevřu na dřeň," vysvětluje jedenapadesátiletá autorka. Posledním popudem pro ni v tomto případě byla debata o odsunu sudetských Němců z Československa, při níž se jeden z účastníků stále agresivněji ptal Denemarkové, kdy dojde k odškodnění všech vyhnaných a vysídlených z české strany.
Denemarková na to nakonec reagovala otázkou, kdy budou odškodněny všechny ženy, které byly během války znásilněny vojáky všech armád. "A on spontánně řekl: 'Ale vždyť byly jen znásilněné.' A jak já vnímám ten svět přes slova, tak to slůvko 'jen' jsem si opravdu vzala domů jako horký kámen v dlani nebo dýku v zádech. Hodně jsem o tom přemýšlela a řekla jsem si, tak o tom napíšu román," vypráví autorka, která pak Příspěvek k dějinám radosti publikovala roku 2014.
Soudě dle německých kritik, kterých se její knize dostává nyní, dobře udělala. Román o násilí na ženách a přístupu společnosti k němu je hodnocen jako "pozoruhodný", "poutavý" nebo "radikální a politický". Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung ho dokonce zařadil mezi šest nejdůležitějších próz letošního jara.
"Musím říct, že to je moje nejúspěšnější kniha. Já prostě mám konečně, konečně radost, že je pochopena v kontextu," podotýká Radka Denemarková, kterou těší i to, že dnes Příspěvek k dějinám radosti působí ještě aktuálněji než v roce 2010, kdy ho začala psát.
Zatímco v Německu i dalších zemích západní Evropy se podle Denemarkové od té doby postoj k sexuálnímu násilí zřejmě i pod vlivem kampaně #MeToo změnil, v Česku k posunu nedošlo. "Ne, určitě ne," říká rezolutně. "V Čechách vůbec, vůbec nikdo nepochopil, co to je za problém. Tam jsme v tomto ohledu někde před 50 lety," míní.
"Já se s tím setkávám neustále, s takovou tou elementární hloupostí, že mi i ženy říkají: 'Ale to já mám ráda, když mě muž pustí do dveří a vezme mi tašku.' Já to mám taky ráda, ale o to přece vůbec nejde. Jde o to, že někdo na základě tělesných znaků v různých zemích světa a společnostech nemá prostě stejná práva," zdůrazňuje.
K současnému stavu podle ní dopomáhají i politici jako Miloš Zeman, jehož "vulgárnost, buranství" nebo "chování jako car" přispívají k ponižování obětí, vyjmenovává Denemarková.
"My jsme se dostali v této době (k tomu), že máme prezidenta, který si dovolí urážet Romy, který si dovolí urážet ženy," konstatuje spisovatelka, podle níž by hlava státu naopak měla chránit ty, kterým je ubližováno.
"A to jsou přesně (tyhle) typy mužů, kteří dávají signály, že jsme zase před sto lety: Trump, Erdogan, Putin, Lukašenko, Zeman, Babiš. To jsou ti, kteří vidí ženu jenom - pokud už ji vnímají - tak, že je to hezká holka," míní. "Už musíme říci stop, musíme s tím ty muže konfrontovat."
I přes tvrdou kritiku současných poměrů zůstává Radka Denemarková optimistkou, pokud jde o budoucnost. "A myslím, že se s tím bude i mužům žít lépe, když budeme rovnoprávní a budeme se navzájem respektovat i v té jinakosti. A ne, že si frustrovaní muži všude na světě své frustrace odreagují na slabších, na ženách, na dětech," dodává.
Radka Denemarková je dále autorkou knih A já pořád kdo to tluče, Peníze od Hitlera nebo Kobold. V češtině naposledy začátkem roku vydala obsáhlý román Hodiny z olova, který se zabývá česko-čínskými vztahy. Za knihu je Denemarková v těchto dnech nominována na cenu Magnesia Litera.
Rozhovor DVTV s Radkou Denemarkovou
