Próza pětačtyřicetileté autorky se zaměřuje na Nacuko, nadějnou mladou spisovatelku. První část je především o různých podobách ženství. Nacuko žije jako nezávislá intelektuálka, které se nedaří práce na druhém románu. Její sestra Makiko dělá hostesku v baru, a aby si pozici udržela, uvažuje o operaci prsou.
Sestřinu dospívající dceru Midoriko znechucují fyzické projevy vlastního těla. S Makiko se tak dorozumívá pouze písemně, to je její forma vzdoru. Jak metaforické.
Druhá část románu je věnována především Nacukině touze po dítěti. Není schopna mít sex s muži, a tak přemýšlí, jak si dítě „pořídit“. Kromě toho ovšem próza uvažuje, proč děti vůbec mít, a nahlíží to ze všech možných úhlů.
V Japonsku, a ostatně ani v Česku, není možné legálně získat dárcovské spermie, pokud se nejedná o léčbu neplodnosti manželského páru. Vzniká tak spousta otazníků: proč manželé ano a nesezdaní ne? Co homosexuální partnerství? A má být dárce anonymní? Když chce dítě poznat svého biologického otce, mělo by tu možnost dostat?
Nacuko při rozsáhlých rešerších narazí na blogy lidí vzniklých ze zkumavky a rozhodne se zúčastnit konference o etické stránce dárcovství spermií. Jedním z těch, kdo byli počati v laboratoři, je Džun Aizawa. Až po třicítce zjistil, že otec ho „jen“ vychoval, biologickým otcem je nějaký mladý student, který si potřeboval přivydělat, a tak daroval sperma.
Aizawa vrhá nový pohled na chápání rodičovství a původ člověka. Můžeme na rodiče nadávat, jak chceme, ale aspoň víme, ke komu se vztahovat a kde máme kořeny. On své kořeny postrádá a musí se smířit s tím, že je nikdy neobjeví. Protože semeno, z něhož vznikl, bylo darováno anonymně.
Když se Nacuko se svou touhou svěří okolí, sledujeme reakce. Sestra se k nápadu staví pohrdavě a nechápavě. Redaktorka je v šoku, jako mladou kariéristku by ji dítě jen obtěžovalo. A kamarádka, taktéž spisovatelka, naopak Nacuko podporuje. Ovšem radí jí zvládnout to všechno bez muže, ti jsou jen na obtíž.
Setkáváme se tak s různými podobami ženství, různými přístupy k životu i vztahům jako takovým. Jen málokoho ale Nacuko skutečně poslechne.
Román však není pouze o ženách a dětech, především ukazuje jiné Japonsko, než jaké známe z tamní literatury. Vzpomínky na dětství v Ósace působí autobiograficky: autorka Mieko Kawakami se tam narodila, žila v chudých poměrech, vyrůstala bez otce a od čtrnácti pracovala v továrně. Později se stejně jako hrdinka knihy živila coby hosteska v baru, prodavačka v knihkupectví a zpěvačka.
Kawakami dává hlas těm, kdo se nemají dobře, nejsou úspěšní, nýbrž chudí a nešťastní, nemají naději. Jejich osudy líčí plasticky a empaticky. Japonsko je v jejím podání zemí, kde panuje sociální nerovnost, rigidně konzervativní vnímání rodiny a manželství, kde ženskou emancipaci někteří stále považují za ohrožení společnosti.
Překladatelka Klára Macúchová v doslovu zmiňuje, že by bylo zjednodušující označit Mieko Kawakami za čistě feministickou autorku. Má pravdu. Román Prsa a vajíčka není jen pro ženy a feministky.
V jednom rozhovoru spisovatelka řekla, že japonský literární svět nadále zůstává „podivný, roztomilý a trochu záhadný“, ale Japonci podle ní takoví nejsou. „Nechci psát knihy, které udržují tento obraz. Chci psát o skutečných lidech.“
Zastřešujícím tématem tak je svoboda. Kawakami nementoruje, ukazuje různé hrdinky. Ty jsou svobodné jen tehdy, když se mohou rozhodovat po svém. A projevem svobody mohou být nová prsa, dítě od dárce nebo také psaní románu.
Prsa a vajíčka, která momentálně slaví mezinárodní úspěch, jsou druhým románem Mieko Kawakami. Původně vznikaly ve formě blogu. Byl to částečně protest proti knižnímu trhu, jemuž v Japonsku vládnou muži. Blogem se Kawakami povedlo napřímo oslovit čtenáře, bez průtahů spojených s vydáváním knihy.
To, že vznikala po částech, je při čtení znát. Vytisknout blog na papír znamená prostě přenést text mimo médium, pro které vznikal. Jednotlivé části tak jsou nekompaktní, některé pasáže, například rešerše ohledně dárcovství spermií, působí zdlouhavě a může se dostavit dojem, že celek se rozpadá.
Naštěstí opak je pravdou. Ať máte na dárcovství spermií, problematiku dětí ze zkumavky, lásku k dítěti a rodičovství jakýkoli názor, čtení Prsou a vajíček je dobrou příležitostí ho přehodnotit.
Kniha
Mieko Kawakami: Prsa a vajíčka
(Přeložila Klára Macúchová)
Nakladatelství Odeon 2021, 544 stran, 599 korun.
