Češi je vydávají buď v případě reedic klasiků, či pokud jde o něco skutečně velkého. A právě tou velkou věcí je literární kometa posledních let Kristen Roupenianová, jejíž povídkový soubor Ty víš, že to chceš v překladu Terezy Markové Vláškové nedávno uvedlo nakladatelství Host.

Přitom to není tak dávno, kdy autoři paralelně s romány běžně vydávali časopisecky i své povídky. Pro mnohé, jako Francise Scotta Fitzgeralda či Ernesta Hemingwaye, dokonce povídková tvorba představovala hlavní zdroj obživy.

Byť se jedná o útvar limitovaný prostorem, nikdy neplatilo - a dosud neplatí -, že napsat povídku je snazší než vytvořit román. Naopak. Zatímco v obsáhlém románu lze nad ledasčím přimhouřit oko, několik málo stran povídky vyžaduje skutečný talent. Jen tak bude mít dílo dostatečně sevřenou strukturu, náležitě vygraduje a hlavně si, v ideálním případě, za tak krátkou dobu podmaní čtenáře.

Když Američance Kristen Roupenianové prestižní časopis New Yorker v prosinci 2017 otiskl povídku Milovník koček, pro debutující studentku postgraduálního studia to byl životní úspěch. Předtím text odmítlo tolik vydavatelů, že zažívala obrovské zadostiučinění. Mohla si v klidu vychutnávat gratulace, které se začaly hromadit na facebookovém profilu.

Jenže za tři dny Roupenianové napsala její životní partnerka: "S tvou povídkou se děje něco zvláštního, podívej na Twitter!" Milovník koček se zničehonic šířil nadzvukovou rychlostí po sociálních sítích - a stal se z něj takový hit, že ho retweetoval i bývalý americký prezident Barack Obama.

Na první pohled přitom nešlo o nic světoborného. Povídka popisuje nepovedené rande dvacetileté univerzitní studentky Margot se zhruba třicetiletým Robertem. Autorka ve třetí osobě líčí především Margotiny pocity, její sílící nechuť pokračovat v počínajícím vztahu, rozhodování, zda navzdory přesvědčení strávit s Robertem noc, či nikoliv.

Z nejrůznějších důvodů - snad aby to nebylo trapné, protože se to od ní čeká, protože by neměla mít předsudky a soudit lidi ukvapeně - nakonec na sex dojde. A je to katastrofa.

Druhý, virální život Milovníka koček na sociálních sítích vyvolal desítky interpretací a analýz. Každý se v povídce viděl, každý se hlásil o slovo. Nadto se text načasováním trefil do počátku aféry #MeToo, takže jej aktivisté využívali v debatách o sexuálním násilí a mužském "predátorství".

Kristen Roupenianová. | Foto: Elisa Roupenian Toha

Všichni začali Kristen Roupenianovou rozebírat, soudit či hájit. Ta se přitom, jak řekla, jen chtěla pozastavit nad tím, že navzdory všem svobodám, které ženy získaly, mají na počátku třetího tisíciletí stále problémy najít partnera a vést spokojený sexuální život.

Povídka Milovník koček nezůstala osamocena. Brzy následovaly další, které daly vzniknout právě souboru Ty víš, že to chceš. Obsahuje dvanáct zdánlivě nesourodých příběhů, které v žádném případě nejsou jen variacemi na původní hit. Jedná se o povídky temné, brutální a šílené - o pohádkových královnách, černé magii a příšerách, ale také o "nevinných" dětech, "šťastných" novomanželích či osamělých ženách.

Jestli mají něco společného, jde o převažující ženské hrdinky a nevídaně krutou konkrétnost. Na jednu stranu jsou postavy načrtnuty jen zběžně, až povrchně, na druhou jsou přesně zakotveny v čase a místě. A vždy je v textu něco navíc: násilí o stupínek přesáhne míru, na niž jsme zvyklí, pointa vyznívá o něco ponuřeji, než by bylo snesitelné. Autorka pokaždé zachází o kus dál, než by překvapený čtenář čekal a chtěl.

Nekompromisnost Kristen Roupenianové v mnohém připomíná ranou povídkovou tvorbu Angličana Iana McEwana, který se taktéž nebál kontroverzních témat a syrového zpracování. Ve srovnání s ním je však Roupenianová mnohem krutější, nesmiřitelnější a škodolibější.

Související

Spím s tebou, protože je to ironické. Česky vyšel senzační debut Sally Rooneyové

Nechává nás voyeursky přihlížet zlu, od nějž nedokážeme odtrhnout zrak. Přesně v souladu s titulem knihy - protože to tak chceme, protože se nám to líbí. Někteří kritici autorce vyčítají brutalitu, mají pocit, že je samoúčelná a za ní už není nic jiného. Přitom stačí pohlédnout do jednotlivých povídek. Třeba do té nazvané Symptom krabičky od sirek.

David a Laura se poznají, zamilují a pak, po šesti měsících, dost možná aby oživili stagnující vztah, všeho nechají a stěhují se na opačnou stranu USA, do Kalifornie. Vezmou se a vše by mělo být zalito sluncem. Jenže jednoho dne si Laura na těle najde bouli. Kterou si rozškrábe. Pak další. A další. Až nabude dojmu, že má v těle jakéhosi parazita, který ji uvnitř užírá.

David jí nevěří, posléze ani doktor, který symptomy přičítá psychické nepohodě. Nebyla by to Roupenianová, aby čtenáře nezaskočila pointou. Ale ta není až tak podstatná. Je tento minipříběh opravdu syrově realistickým, až hororovým líčením neznámého parazita, který užírá své hostitele? Nebo je povídka metaforickým popisem zničujícího vztahu, který aktéry pomalu stravuje, aniž by si toho byli vědomi?

Obal sbírky povídek Ty víš, že to chceš. | Foto: Host

Podobné otázky čtenáře napadají také u další povídky, tentokrát situované kamsi do středověku či možná do světa pohádek. Název Zrcadlo, kýbl a stará stehenní kost není náhodný. Právě tyto propriety hrají zásadní roli v příběhu o králi a královně, jež dokáže milovat jen šalebný odraz kýblu a stehenní kosti v zrcadle, v nichž vidí švarného milovníka. I tento text lze číst různě: buď jako popis nezvyklé sexuální úchylky či vyšinutí mysli, nebo jako alegorii o sebelásce, sobectví a bezcitnosti.

Ať je to jakkoliv, povídková sbírka Ty víš, že to chceš by neměla zapadnout. Je to po všech stránkách originální vhled do světa žen, bez nasazených růžových brýlí, zbavený veškerého balastu. Tu absurdně groteskní, tu tíživě obludný, ale skrznaskrz upřímný.

Podobně silný hlas americká povídková škola hledala od dob Flannery O'Connorové. A zdá se, že našla.