Český exulant Josef Škvorecký miloval svobodu, kterou měl jako spisovatel v Kanadě, nikdy ji nepovažoval za samozřejmou a využil ji k velkému prospěchu světa, píše v dnešním úvodníku kanadský deník The Globe and Mail.
Škvorecký, který zemřel v úterý ve věku 87 let, a Václav Havel, bývalý český prezident, který zemřel minulý měsíc, byli ústředními osobnostmi disidentské literatury, jež pomohla uspíšit pád komunismu v bývalém Československu i jinde.
Škvoreckého životním dílem byl Příběh inženýra lidských duší, pojmenovaný podle výroku Josifa Stalina o spisovatelích jako nástrojích státu, kteří vedou lid k tomu, aby byl tím, čím chce stát. Škvorecký dal ve svém románu světu vtipkujícího, jazz milujícího a za ženami se honícího Dannyho Smiřického - spisovatele, avšak žádného inženýra. (Smiřický) byl vzpurnou odpovědí na Stalinův totalitní sen.
Ve svém rodném Československu utlačovaný Škvorecký odešel v roce 1969 a využil svobody, kterou měl jako občan Kanady, k tomu, aby napsal řadu knih. Spolu se svou manželkou Zdenou Salivarovou také v roce 1971 v Torontu založil nakladatelství 68 Publishers, v němž vydával Havla, Milana Kunderu i své knihy v rodné češtině; díla, která se pašovala do Československa a stala se průkopnickými v rámci rozrůstající se undergroundové literatury.
S dojemnou upřímností vyjadřoval Kanadě svůj vděk za svobodu. "Krása je všude na světě, ale více krásy je v těch místech, kde je cítit lehkost, která plyne z toho, že člověk nemusí dále odkládat své sny."
Škvorecký a Havel byli velikány a hrdiny - ale velmi lidskými. Škvorecký byl dospělou variantou Smiřického, politicky angažovaný z nutnosti, protože být spisovatelem v totalitním režimu, nebo v exilu z něj, znamenalo povinnost hovořit jako svědek. Havel, absurdní dramatik a výřečný esejista, který strávil roky ve vězení během Sověty podporované komunistické vlády, mluvil o nutnosti "žít v pravdě" jako "výchozím bodu" pro odpor vůči totalitě. Disent, napsal, sloužil pravdě, pravdivému životu a snaze směřovat ke skutečným životním cílům. Havel pravdě sloužil v době, kdy to bylo nebezpečné povolání, zatímco Kanaďan Škvorecký vytvářel trvalé svědectví o skutečných cílech života.