Rok 2023 přináší dvě významná haškovská výročí. Počátkem ledna uplynulo 100 let od jeho úmrtí, v dubnu to bude 140 let od narození. Dokumentaristé ale uvádějí jiný hlavní důvod, proč natočili film přibližující jeho život, myšlení a tvorbu.
"Hašek se dostal do učebnic a tu a tam mu někdo postaví sochu. To je asi to nejhorší, co se může spisovateli přihodit. Hašek se stal klasikem, a tak ho málokdo intenzivněji zkoumá," říká dramaturg Martin Červenka. Podle něj si lidé většinou vystačí s poznatkem, že Hašek napsal Švejka. "A tím to končí. Myslím, že je načase začít znova Haška číst, neboť podstata a smysl jeho tvorby nám začíná unikat. Je to škoda, protože Hašek je velmi podnětný," dodává.
V dokumentu hovoří například literární historik Luboš Merhaut z Ústavu české literatury a komparatistiky. Důležitou roli zastává herec Hynek Čermák, který se ujal interpretace ukázek Haškových prací. Kromě archivních materiálů a autentických svědectví promluví také Haškův vnuk Richard a pravnuk Martin, který provozuje hospodu v malebné krajině Lipnice. Tam spisovatel trávil své poslední dny a je tam i pochován.
Dokument režíroval osmačtyřicetiletý Jakub Tabery. Vztah k Haškovi neměl nejlepší, a dokonce původně tento film nechtěl dělat vůbec. Při natáčení ale změnil názor. "Naštěstí jsem se nakonec rozhodl to zkusit a objevil jsem umělce a člověka, který je úplně jiný, než jsem čekal. Byl to divoch s křehkou duší geniálního spisovatele," kvituje Tabery.
Podle tvůrců má smysl se k postavě Jaroslava Haška vracet. "Protože je to příležitost podívat se do skutečné tváře spisovatele, která je ukrytá pod nánosem polopravd, smyšlených historek a záměrné mystifikace, na které se i on sám podílel," doplňuje mluvčí ostravského studia Jana Vašková.
Jaroslavu Haškovi se v jeho nejznámějším románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války z let 1921 až 1923 podařilo prostřednictvím jedné postavy nahlédnout velké lidské sebetrápení jako groteskní pitomost, zesměšnit takzvané velké ideje, které vehnaly národy do války. Proto překročil Švejk hranice jedné knihy a stal se svébytným národním fenoménem, řekl začátkem ledna literární historik Pavel Janoušek.
Stálou oblibu Švejka přisuzuje také tomu, že protagonista personifikuje autorův výsměch světu, jenž se zbláznil. "Když je třeba, chová se a myslí jako absolutní blb, jindy ale zase jako geniální intrikán, vždy podle toho, jak se to při vyprávění té které historky či situace právě hodí. A co víc: je prostým hlupákem i moudrým ironikem zároveň a neoddělitelně. Záleží jen na čtenáři, jak bude jeho postoje, řeči a kecy číst a interpretovat," shrnul Janoušek.
