Fiktivní záznam skutečné události, který v českém překladu Ireny Kunovské vydalo nakladatelství Argo, napsala dnes devětatřicetiletá Švédka Elin Cullhedová. Ocitla se v podobné situaci: pečovala o malé děti, bydlela se spisovatelem a složitě se snažila skloubit péči o rodinu a ambice spojené s psaním. Ze zoufalství začala studovat osud a dílo Sylvie Plathové, která žila v letech 1932 až 1963, a představovat si její konec. Právě ten próza zaznamenává.
Cullhedová na to šla zeširoka, Plathovou zachycuje jako svéráznou a různorodou osobnost. Je často euforická a opilá životem. Miluje krásu a všechno prožívá intenzivně - to hezké i temné, než ji temnota pohltí.
Vyústění, všeobecně známému, se Cullhedová vyhýbá. Končí dva měsíce před tím, než si Plathová ve věku 30 let vzala život. Ovšem s vědomím konce text čteme, k němu vše směřuje a právě v něm tkví napětí, jehož autorka beze zbytku využívá. Poslední třetina vyprávění je i formálně poznamenána psychickým onemocněním, které Plathovou ochromovalo.
Mohlo by se zdát, že vznikl jakýsi poetický chorobopis slavné Američanky. Částečně ano, ale příliš nepopisuje její rozpoložení. Plathová své bláznění tolik nevnímá, zato my, kteří ho čteme v první osobě, ano. Z překotného, pro mánii typického smýšlení je jasné, že to s ní jde z kopce.
Euforie vydařeně vypráví o mateřství, neviditelné ženské práci a ambicích, které s narozením dětí nikam nemizí. Je to její manžel Ted Hughes, kdo sebejistě odchází nahoru do pracovny psát zásadní díla, zatímco Plathová zůstává s potomky a trpělivě vykonává domácí práce. Čas na psaní si musí vydobýt složitým smlouváním s tímto géniem, což vede ke střetnutí dvou spisovatelských eg. Začátkem 60. let o férovém rozdělení povinností nemohla být řeč. Hughes na tehdejší poměry sice vynikal, ovšem ne natolik, aby Plathové skutečně ulevil.
Ruku v ruce s dobovým vnímáním ženského údělu hrdinka neustále bojuje s tím, že by měla být hlavně dobrou matkou i manželkou a potlačit umělecké ambice. "Měla bych být cirkusem a loterií a lunaparkem a mohutnou silou novoluní, měla bych být rtěnkou a souloží a těšící rukou po ní. Velkým objetím. Večeří na stole, teplou neodolatelnou pochvou. Stehny ve tmě. Něčím jako božskou součástí základního materiálu, bez něhož se život neobejde. Měla bych v našem domově představovat záruku věčného znovuzrození," vypočítává.
Vyčerpání z porodu, nekonečná péče o velmi malé děti, přehnané nároky na sebe samu, věčný boj s vlastní nedostatečností a touha všechno tohle sdělit světu ji zmáhají. Manžel se nakonec projeví hulvátsky - odchází k jiné ženě a nikdo nepochybuje, jak to bude s dětmi. Veškerá péče a chod domácnosti padají na protagonistku a ona to přestává zvládat. Proto se stěhuje do Londýna, ovšem představa, že přes den bude chvíli psát díky chůvám, potom smažit palačinky a hrát si s dětmi, načež večer vyrazí na literární akce, se ukáže jako bláhová. Už jenom sehnat bydlení obnáší anabázi, která ji zcela vyčerpá. Do toho se nepřestává ptát, kdo ji bude milovat.
Elin Cullhedová skvěle pojednává i motiv spisovatelské profese z úhlu, o kterém se moc nemluví. Sylvia Plathová si je vědoma své geniality, dokonce prozíravě ví, že do dějin literatury vstoupí mnohem významněji než manžel. Zmiňuje, že "ve srovnání se mnou Ted vybledne jako nežehlená, sepraná košile". Je zcela posedlá blížícím se vydáním svého románu Pod skleněným zvonem, o kterém je přesvědčená, že je báječný, ovšem vzápětí o něm pochybuje.
Tuto ambivalentnost zná lecjaký umělec. Pasáže popisující štěstí z dopisu, jímž nakladatelství román přijímá, jsou velkolepé a leckdo se v nich pozná.
Nabízí se srovnání s česky nedávno vydanou prózou Přízrak v hrdle současné irské autorky Doireann Ní Ghríofa. Její hrdinka dokumentuje své mateřství a zároveň pátrá po životě básnířky Eibhlín Dubh Ní Chonaillové z 18. století. Jak Euforie, tak Přízrak v hrdle se nebojí tnout do živého - ukazují, že ženy to mají těžké, mateřství je vyčerpávající a rovnoprávnost pohlaví stále nedořešená. Zároveň jsou to bravurně napsané texty obohacující dějiny literatury.
Oba spojuje pronikání do života někoho jiného, což možná ukazuje, že střet mateřství a intelektuálních potřeb už dnešní spisovatelky dokážou uchopit - umí si najít čas a možná i ten Virginií Woolfovou slavně požadovaný "vlastní pokoj". Stále ale vzniká málo šťavnatých a podnětných románů o mateřství jako takovém, bez schovávání se za jiné osobnosti. I to se časem změní.
Kniha
Elin Cullhedová: Euforie
(Přeložila Irena Kunovská)
Nakladatelství Argo 2022, 288 stran, 398 korun.
