Nekrolog: Ruský spisovatel a opozičník Eduard Limonov dělal všechno natruc a naopak

Radka Rubilina
19. 3. 2020 10:38
Kdo by si byl pomyslel, že ten „extravagantní koktejl“, jak Eduard Limonov v roce 1993 označil svou čerstvě založenou politickou stranu, se v novém tisíciletí skutečně přelije do ruské státní moci, že se vážně začne uvažovat o připojení Krymu, že začne válka na Ukrajině?
Eduard Limonov na snímku z roku 2012.
Eduard Limonov na snímku z roku 2012. | Foto: ČTK/AP

Ať se na spisovatele a opozičního politika Eduarda Limonova, který předevčírem zemřel ve věku 77 let, podíváme jakkoliv, vždy uvidíme rozpor. Jeho první a zásadní kniha nazvaná To jsem já, Edáček, napsaná v americké emigraci roku 1977, byla natolik kontroverzní, že ji kvůli nařčení z pornografie odmítla vydat všechna nakladatelství v USA. Dost odvahy našli až Francouzi, kteří knihu publikovali v roce 1979. Český překlad Libora Dvořáka se pak objevil začátkem 90. let minulého století.

Limonov se díky tomuto dílu, postupně přeloženému do 15 jazyků, stal světově známým spisovatelem. Popsal v něm příběh zhrzené lásky mladého ruského emigranta, kterého opustila milovaná žena, a především nerovné sociální vztahy v Americe, jakýsi americký sen naruby.

V roce 1980 se Eduard Limonov přestěhoval z USA do Francie, jejíž radikální část aktivní občanské a politické společnosti mu vyhovovala víc. Sedm let nato získal tamní občanství. Přispíval do novin L’Idiot international, kde se scházeli představitelé radikální levice i pravice. Právě to byl základ pro jeho cestu zpět do Ruska po zhroucení Sovětského svazu.

Ač zbaven sovětského občanství, v roce 1991 se trvale vrátil do rodné země a přemýšlel, jak uplatnit zkušenost z francouzských revolučních diskusí kolem L’Idiot international v situaci přerodové postsovětské společnosti.

Bránit nevinné Rusko

Roku 1993 tak vznikla zvláštní politická strana: Limonov přišel s myšlenkou soustředit se výhradně na mladé, spojit ruskou levicovou a pravicovou mládež. Neměl ovšem nosnou ideologii, která by takový experiment umožňovala. Tu dodal další zakládající člen, pravoslavný filozof Alexandr Dugin.

Eduard Limonov při projevu k demonstrantům v srpnu 2013.
Eduard Limonov při projevu k demonstrantům v srpnu 2013. | Foto: ČTK/AP

Limonovovi představil ruského myslitele bílé emigrace Ivana Iljina, který na pravoslavných idejích kombinovaných s německým nacionalismem vystavěl jakousi formu "ruského fašismu". Jeden příklad za všechny: "Rusko je nevinné, je to velké impérium, které se musí neustále bránit útoku zvenčí. Rusko je oběť. Jsme tu od toho, abychom ho bránili."

Taková rétorika, Duginem přeformulovaná do srozumitelných krátkých tezí, se stala základem Limonovovy nové Nacionálně bolševické strany Ruska. Na počátku devadesátých let ty myšlenky zněly dost absurdně, ovšem radikálně naladěná mládež na ně slyšela. Vycházely noviny Limonka, což je slangové označení pro granát, s jejichž pomocí Limonov začal chystat celoruskou revoluci.

Stranu ovšem nikdo nebral vážně. Její členská základna byla rozmanitá, věkový průměr se pohyboval okolo 17 let. Největší počet členů zajistil další zakládající člen Jegor Letov a později, od roku 1995, Sergej Kurjochin.

Oba byli muzikanti s mnoha posluchači a velcí experimentátoři: Letov ve svých punkových textech kritizoval ruskou každodennost a politicko-sociální vztahy v postsovětské společnosti. Kurjochin se specializoval na happeningy, výmysly a proslavil se televizním pořadem, ve kterém s vážnou tváří celému sovětskému národu vysvětloval, že Lenin byl ve skutečnosti houba s velkou výtrusnicí, maskovaná na tank.

Přibližování k moci

Právě o tomto uskupení tedy Limonov v polovině devadesátých let mluvil jako o "extravagantním koktejlu", protože většina jeho aktivit se odehrávala na koncertech a v punkových klubech. Limonovovi, již proslavenému umělci a teprve začínajícímu politikovi, to však vyhovovalo jen chvíli. Byl už renomovaným autorem více než desítky knih, ale toužil po skutečné politické kariéře. Jako přesvědčený experimentátor se však v dalších krocích rozcházel s filozofem Duginem.

Ten se od Nacionálně bolševické strany odpojil v roce 1998 a obnovil Mezinárodní eurasijské hnutí. V novém tisíciletí se pak Dugin stále více přibližoval kremelskému mocenskému centru. Novinář a někdejší moskevský zpravodaj deníku Financial Times Charles Clover ve své knize nazvané Černý vítr, bílý sníh vysvětlil, jak Dugin myšlenku euroasijství a "ruského fašismu" v Iljinově pojetí přeložil do jazyka srozumitelného současnému establishmentu.

Rozpínavost Ruska a ideologické opodstatnění vnitřní diktatury na základě Iljinových myšlenek ostatně analyzuje i americký historik Timothy Snyder ve své poslední knize Cesta k nesvobodě: Iljinovy myšlenky v ní hrají ústřední úlohu.

Eduard Limonov v roce 2011 cestou od ruského Nejvyššího soudu poté, co mu byla zamítnuta kandidatura na prezidenta.
Eduard Limonov v roce 2011 cestou od ruského Nejvyššího soudu poté, co mu byla zamítnuta kandidatura na prezidenta. | Foto: Reuters

Pro Eduarda Limonova coby opozičníka a buřitele byl však příklon k vládnoucí moci nepřijatelný. Dugina odvrhl, sblížil se s liberálním křídlem ruské opozice a stal se jedním z vůdců Jiného Ruska - koalice všech oponentů putinského režimu. Vymyslel a realizoval takzvanou Strategii 31, kdy se ruská opozice každého 31. dne každého druhého měsíce scházela na Majakovského náměstí v Moskvě, aby upozornila na porušování lidských práv a demokratických principů. Tyto akce se přelily i za hranice a 31. se takto demonstrovalo v mnoha evropských městech, Prahu nevyjímaje.

S liberální opozicí se Limonov rozešel kolem roku 2014, po ruské anexi Krymu. S podporovateli ruské armády v Doněcku a Luhansku, jako například spisovatelem Zacharem Prilepinem, se však rozkmotřil také. Limonov vyloučil Prilepina z Jiného Ruska a jeden z posledních Limonovových facebookových komentářů kritizoval právě Prilepinovy proputinské postoje.

Jediný tragik v epoše posměšků

Eduard Limonov vždy působil výstředně. Roku 2001 byl odsouzen za pašování zbraní. Dobu ve vězení využil k tomu, že sepsal neobyčejný text nazvaný Posvátná monstra. Jedná se o nekrology lidí, s nimiž se během svého života potkal, ovšem v nezvyklém podání: Limonov o nich píše tak, jako by byli živí, jako by s nimi stále vedl dialog, a vzhledem ke své povaze - jako by jim stále oponoval. Kniha letos vyšla v českém překladu Ondřeje Mrázka.

Eduard Limonov, když jej na demonstraci 31. října 2013 zatýkala ruská policie.
Eduard Limonov, když jej na demonstraci 31. října 2013 zatýkala ruská policie. | Foto: ČTK/AP

Do dějin literatury se Limonov zapsal jako mistr autobiografické, často provokativní prózy. Vychází z šedesátých let, kdy se věnoval konkrétní poezii. Jeho styl je věcný, suchý, pevný - snaží se postihnout události krátce a stručně. "Od začátku až do konce patřím do lyriky, vždyť já jsem jediný tragik v epoše posměšků, vylomenin a nesmyslů," prohlásil v jednom interview.

Limonovův otec si však nad synem posteskl: "Povahu nemá po otci ani po matce: vždycky dělá všechno natruc a naopak!" Sepětí onoho "natruc a naopak" s neobyčejnou inteligencí dělalo z Limonova mimořádně zajímavého, veskrze ruského člověka.

Jako politik si mezi Evropany moc sympatií asi nezískal. Rozpínavost Ruska, kterou hlásal a ospravedlňoval, v okolních zemích stěží nacházela porozumění. Na Limonovovi ovšem bylo zajímavé, že ho odmítal snad každý vládce sovětské i postsovětské Rusi.

Bývalý generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Jurij Andropov těsně před Limonovovou emigrací prohlásil, že je to "přesvědčený antisověta". Když byl Limonov předloni pozván do televizní show Vladimira Poznera, jednalo se o jediné interview v historii tohoto programu, které se nesmělo vysílat.

Na Krym byl Limonov pozván hned po anexi Ruskem v roce 2014 a doopravdy se tam vypravil. Jeho reakce ovšem byla kritická: "Hned jsem viděl, jak je to všechno odporné, poskakovali přede mnou papoušci: lidé, kteří celá léta říkali něco úplně jiného, najednou opakovali věci, které jsem zformuloval už v devadesátých letech. Bylo dost ponižující nacházet se mezi tím křikem, hloupostí a chvastounstvím," řekl.

Ať už jeho provokativní názory vyvolávaly hněv či zájem, Limonov vždy zůstal sám sebou, se svými radikálními názory, vždy mimo establishment, obklopen ženami. "Nedávno jsem dostal dopis od dvou žen. Radí mi, ať se stanu dobrým člověkem. Ptají se mě, proč si beru za ženy 'samé šlapky'. Prý bych potřeboval dobrou, hodnou ženu… Ale já vůbec dobrým být nechci. Chci krást, zabíjet a žít se šlapkami, protože je to mnohem zajímavější," říkal.

Eduard Limonov bude tento pátek pohřben na moskevském Trojekurovském hřbitově, kde kromě dalších osobností odpočívá třeba kritička Putinova režimu Anna Politkovská.

Autorka je rusistka.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 5 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy