Cenu Franze Kafky toto pondělí v Praze dostal český básník Ivan Wernisch. V Brožíkově síni Staroměstské radnice ji za něj převzal jeho přítel, pražský antikvář Jan Placák.
Pětasedmdesátiletý básník, spisovatel, novinář a překladatel Ivan Wernisch je pátým Čechem, který jedinou mezinárodní literární cenu udílenou v Česku obdržel. Před ním se laureáty stali Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Václav Havel a Daniela Hodrová.
Placák cenu přebíral z Wernischova osobního rozhodnutí. "Jakožto starobní důchodce potřebuji každou korunu. Každá cena je dobrá," sdělil pořadatelům laureát s pragmatickým nadhledem. Kafkova cena je spojena s odměnou 10 tisíc dolarů, což je v přepočtu 225 tisíc korun.
Letošní rozhodnutí bylo podle porotkyně Marianne Gruberové jednomyslné. "Za letošní cenu Franze Kafky upřímně děkuji a přijímám ji s velkou radostí, i když mi není úplně jasné, čím jsem si ji zasloužil. Četli jste mé verše pozorně? Nespletli jste si mne s nějakým skutečným spisovatelem? No ale co, když ti někdo něco dává, nedělej drahoty a ber, než si to rozmyslí," přečetl za Wernische publiku Placák.
Cenu uděluje kafkovská společnost od roku 2001. Jejím posláním je ocenění výjimečné literární tvorby současného autora, jehož dílo oslovuje čtenáře bez ohledu na původ, národnost a kulturu - tak jako dílo Franze Kafky, jednoho z největších autorů moderní světové literatury. K zahraničním spisovatelům, kteří ocenění obdrželi, patří Philip Roth, Elfriede Jelineková, Harold Pinter, Haruki Murakami, Yves Bonnefoy, Peter Handke, loni ji dostala kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová.
Wernisch se narodil v Praze, studoval vyšší průmyslovou keramickou školu v Karlových Varech. Už během studia začal publikovat své básně v časopisech Host do domu a Tvář. Během období normalizace po roce 1968 se stal zakázaným autorem a vystřídal mnoho zaměstnání. Jeho díla vycházela až do roku 1989 pouze v samizdatu či v zahraničí. V roce 2012 mu byla udělena Státní cena za literaturu.
Wernischova poezie je typická svojí snovostí - do veršů promítá zlomky skutečnosti, které působí jako snový záznam. Často používá neologismů, postupně vyúsťuje v existencialismus. Wernisch je jedním z hlavních představitelů literární generace 60. let, což dokládají jeho sbírky z té doby Kam letí nebe (1961), Zimohrádek (1965) a Dutý břeh (1967). Kromě dalších sbírek uspořádal několik antologií, například Píseň o nosu (2005), Quodlibet aneb Jak se komu co líbí (2008), Kdo to čte, je prase (2008). Undergroundová skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou, jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima.
Kromě vlastní básnické tvorby Wernisch také překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, Bosně a Hercegovině, na Ukrajině a v USA.
