Inscenaci doprovodí orchestr divadla vedený dirigentem Tomášem Hanákem. Scénu, kostýmy a projekce vymyslel italský výtvarník a scénograf Domenico Franchi, autorem světelného designu je Tomáš Příkrý. V hlavních rolích se představí primabalerína Sawa Shiratsuki a Sergio Méndez Romero. Po páteční a sobotní premiéře následují nejbližší reprízy 22. a 29. října.
Labutí jezero se stalo první premiérou olomouckého baletu v sezoně 2024/2025. "Je to velká výzva, Chalmer je velmi zkušený choreograf s neskutečnými znalostmi. Spolupráce mezi ním a souborem velmi dobře funguje, proto jsem zvolil pro tuto inscenaci právě jeho," říká šéf souboru Jan Fousek.
Jeden z nejhranějších klasických baletů bývá často uváděn ve verzi, kterou roku 1895 vytvořili Marius Petipa a Lev Ivanov. Také kanadský režisér vychází z této choreografie. Od té doby však Labutí jezero prošlo spoustou úprav a jednotlivé verze se v mnohém liší. Každá inscenace je tak jiná. "Tanečníci jako individuality přinášejí vždy na jeviště něco nového," dodává Fousek. Soubor zkoušel déle než dva měsíce.
Dvaašedesátiletý Paul Chalmer říká, že Labutí jezero viděl nesčetněkrát a také vícekrát tančil roli prince Siegfrieda. "Jedinečná příležitost k intenzivnímu studiu struktury, detailů a významu baletu se mi naskytla v roce 1988, kdy jsem tančil po boku jedné z největších představitelek ikonické role Odetty/Odilie 20. století Natalie Makarové," zmiňuje Chalmer. Z pozice choreografa se teď s dílem setkává potřetí.
Oba představitelé hlavních roli, Sawa Shiratsuki a Sergio Méndez Romero, se již s Paulem Chalmerem setkali. Nejprve díky předešlému angažmá v Ostravě a znovu předloni, kdy s ním už v Moravském divadle Olomouc nastudovali balet Obraz Doriana Graye. "Je to neuvěřitelný choreograf s velkým smyslem pro styl a úžasným talentem vyprávět příběhy. Ve chvíli, kdy nám oznámili, že je choreografem našeho Labutího jezera, jsem věděl, že to bude něco velkého, u čeho každý bude chtít být," říká Romero.
V Moravském divadle půjde již o šesté uvedení. Poprvé se Labutí jezero na repertoáru objevilo 24. ledna 1948. Choreografem byl brněnský rodák Bohumil Relský. Naposledy ho lidé mohli vidět roku 2012 pod vedením choreografky a bývalé sólistky Národního divadla Hany Vláčilové.
