Světové premiéry děl renomovaných českých skladatelů zahájí i zakončí festival Dny nové opery Ostrava. Ten tuto neděli začne naplněním vize ideálního uspořádání světa, jak ji v opeře Přijď království Tvé ztvárnil velký avantgardista Alois Hába.

Pokud by se hledal nejpopulárnější český skladatel, výběr by jistě osciloval mezi čtyřmi osvědčenými jmény Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Bohuslav Martinů. Při hledání nejvlivnějšího českého skladatele by se ale nikdy nemělo zapomenout právě na Aloise Hábu.

Ogar z Vizovic, který nikdy nezapomněl na svůj valašský původ, byl především mezi první a druhou světovou válkou respektovanou součástí světové hudební avantgardy.

Kromě nadání pro kompozici, hudební teorii i koncepční uvažování měl také obrovské organizační schopnosti a udržoval pravidelné styky se špičkami hudebního pokroku - včetně Arnolda Schönberga a Feruccia Busoniho. Ten Hábu dokonce familiárně přejmenoval na Ali Babu.

Hába pocházel z chudých poměrů a v jeho díle i životě se zvláštně prolínalo vzdělání s neokázalými a lidovými způsoby.

V opeře Přijď království Tvé vytváří na jedné straně osobité harmonie a zvukové barvy s použitím šestinotónů, na druhé straně se místy dotýká takřka kabaretních manýr. Volá po spravedlivém světě pro všechny, v jeho myšlenkách se socialismus mísí s vírou v Krista a antroposofickým učením Rudolfa Steinera - toho, z jehož ideálů vzešlo i waldorfské školství a biodynamické zemědělství.

Hába byl natolik přesvědčeným socialistou, že jeho opera Přijď království Tvé neměla v dobách reálného socialismu šanci na uvedení.

Skladateli a autorovi libreta v jedné osobě nestačilo poslat dělníky do Sovětského svazu, v úplném závěru jim ještě předepsal společnou modlitbu. To po únoru 1948 nemohlo projít, a ještě méně roku 1942, kdy Hába dílo po pěti letech práce dokončil.

Na české země tehdy dolehl nacistický útlak nejsilněji a zdálo se, že německá armáda převálcuje přinejmenším celou Evropu. Přijď království Tvé dnes působí jako fascinující idealistický únik ze světa zmítaného politickými krizemi a válkou.

Ostravskou premiéru Hábovy utopické opery - šestasedmdesát let po jejím dokončení - provede francouzský dirigent Bruno Ferrandis.

Festival Dny nové opery Ostrava letos během pěti dní uvede šest oper a hudebních performancí, ve všech případech půjde o světové nebo české premiéry. Pořádající organizace Ostravské centrum nové hudby, která dále stojí také za bienále Ostravské dny nové hudby, si důsledně hlídá novost uváděných děl a na rozdíl od jiných tuzemských operních přehlídek zařazuje takřka výhradně vlastní produkce.

Tou další očekávanou bude během posledního večeru 28. června premiéra dadaistické opery Němý kanár od Rudolfa Komorouse - skladatele, který stál u prosazování nové hudby v Československu a od roku 1969 žije v Kanadě.

Dnes by u nás Komorous patřil k takřka zapomenutým autorům, kdyby o uvádění jeho díla nepečovalo Ostravské centrum nové hudby v čele se skladatelem i dirigentem Petrem Kotíkem a Renátou Spisarovou.

Světová premiéra Komorousovy operní novinky Němý kanár je radostným překvapením pro všechny, kdo sledují současnou hudební scénu. Skvělé je už to, že se šestaosmdesátiletý Komorous znovu pustil do práce, provedení Němého kanára navíc povede jeho žák Owen Underhill - autentičtější premiéru si člověk sotva může přát.

Inscenaci vytvoří režiséři Jan Horák a Michal Pěchouček spojení s pražským divadlem Studio Hrdinů.

Dalším klíčovým autorem ostravských festivalů je současný italský skladatel Salvatore Sciarrino - jeho hudba nechybí takřka na žádném z hudebního ani operního bienále. K jeho loňským sedmdesátinám milánská La Scala uvedla premiéru jeho zatím poslední opery Tebe vidím, tebe slyším, sebe ztrácím - a úspěch byl fantastický.

Letos v Ostravě, a poprvé v Česku, zazní Sciarrinova opera Luci mie traditrici - Oči mé zrádné. Jejím základem je příběh renesančního skladatele Gesualda da Venosy, který zavraždil svoji ženu i jejího milence, když je přistihl in flagranti.

Krvavá historka Sciarrinovi poskytla rámec pro psychologické drama a krásné odkazy ke staré hudbě, kterou organicky kombinuje s hudební současností. Inscenaci Sciarrinovy opery Luci mie traditrici nastudují dirigentka Lilianna Krychová a režisérka Pia Partumová.

Možná spíš hudební budoucnost než současnost představuje v letošním programu festivalu opera A Woman Such as Myself - Žena jako já. Jejím autorem je dvaatřicetiletý hongkongský skladatel Daniel Lo a Dny nové opery Ostrava uvedením jeho prvního díla naplňují tradici, tedy že jeden z festivalových večerů je vždy věnován začínajícímu autorovi. Bývá to největší dobrodružství a překvapení celého festivalu.

Hudební nastudování má letos na starosti Petr Kotík, scénické zpracování pak Miřenka Čechová a Petr Boháč z divadelního souboru Spitfire Company.

Současná hudba má samozřejmě nejen budoucnost, ale také už své klasiky. Patří mezi ně bezesporu skladatelé John Cage a Julius Eastman, jejichž díla Song Books a Macle zazní v posledních dvou dnech přehlídky. První z nich po Komorousově Němém kanárovi, druhé po novince Daniela Lo. Kompozice Macle vznikla v roce 1971 pro S.E.M. Ensemble Petra Kotíka, který ji pro letošní uvedení v Ostravě zrekonstruoval.

Dny nové opery Ostrava se uskuteční ve dnech 24. až 28. června v Divadle Antonína Dvořáka, Divadle Jiřího Myrona a také v atraktivním prostředí Dolu Hlubina.

Na produkci festivalu se podílí Národní divadlo moravskoslezské, jehož ředitel Jiří Nekvasil bude také režírovat světovou premiéru Hábovy opery Přijď království tvé a Cageovy Song Books.