Pražské jaro přivítá Orpheus Chamber Orchestra. Bez dirigenta vybírá hosty i skladby

Boris Klepal Boris Klepal
29. 4. 2019 19:04
Dvě věci si z antického Řecka vypůjčil americký komorní orchestr Orpheus − jméno mytického pěvce do názvu a demokracii do způsobu práce.
Výlučné postavení Orpheus Chamber Orchestra spočívá v principiálním aplikování kolektivního přístupu k tvorbě.
Výlučné postavení Orpheus Chamber Orchestra spočívá v principiálním aplikování kolektivního přístupu k tvorbě. | Foto: Ken Nahoum

Orpheus Chamber Orchestra, který 21. května vystoupí na festivalu Pražské jaro, vzbuzuje pozornost tím, že se obejde bez dirigenta. Výsledná podoba skladeb je tedy dílem kolektivu. A nejde jen o interpretaci.

Orchestr doprovodí klavíristu Jana Lisieckého.
Orchestr doprovodí klavíristu Jana Lisieckého. | Foto: Deutsche Grammophon, Holger Hage

Orpheus funguje jako samosprávná skupina, která kolektivně rozhoduje o všem od repertoáru až po výběr hostujících sólistů. V jejich výčtu figurují zásadní jména posledního půlstoletí: jen namátkou klavíristka Martha Argerichová či pianista Alfred Brendel, houslisté Itzhak Perlman a Gidon Kremer, pěvkyně Frederica von Stadeová a Anne Sofie von Otterová. Kvalita hostů je nespornou indicií kvality orchestru.

Ten vznikl roku 1972 v New Yorku, kde jej založil umělecký manažer Julian Fifer se skupinou spřátelených hudebníků. Demokratické principy stály již u zrodu tělesa, které vždy dbalo také na genderovou vyváženost.

Nejedná se o jediný orchestr bez dirigenta. Například nedávno založený Kaleidoscope Chamber Orchestra pracuje podobně, ale svou image staví na systematickém uvádění světových premiér.

Jiná tělesa se k hraní bez vůdčí osobnosti s taktovkou uchylují příležitostně: Newyorská filharmonie bez dirigenta hrává předehru k Bernsteinově opeře Candide, Vídeňští filharmonici takto mnoho let uváděli tradiční novoroční koncerty.

Výlučné postavení Orpheus Chamber Orchestra spočívá v principiálním aplikování kolektivního přístupu k tvorbě. S vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že s dirigentem by orchestr docílil srovnatelných výsledků rychleji a efektivněji. Mezi nápadem na realizaci skladby a její dokonalou interpretací se ale rozprostírá pracovní proces, který v orchestru Orpheus probíhá svobodomyslně.

Na Pražském jaru vystoupí Orpheus Chamber Orchestra s kanadským klavíristou polského původu Janem Lisieckim. Toho zná zdejší publikum z jeho pražskojarního debutu před dvěma lety, kdy zahrál Schumannův klavírní koncert za doprovodu Torontského symfonického orchestru, nebo z letošního účinkování s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem, s nimiž provedl Klavírní koncert č. 2 c moll Sergeje Rachmaninova.

Orpheus Chamber Orchestra nedávno natočil album s Jan Lisieckým. | Video: Deutsche Grammophon

Lisieckému je sice teprve dvacet čtyři let, avšak renomé by mu mohl závidět leckterý dvojnásob zkušený kolega. Například Lisieckého interpretace díla Fryderyka Chopina pro klavír a orchestr, kterou natočil s NDR Elbphilharmonie Orchester a dirigentem Krzysztofem Urbańskim, předloni získala ocenění Echo Klassik za koncertní nahrávku roku.

Zatím poslední Lisieckiho album vyšlo v únoru a jmenuje se stručně Mendelssohn.

Stejně jako chopinovské album se objevilo na renomované značce Deutsche Grammophon a obsahuje také nahrávku Mendelssohnova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 g moll, v němž Lisieckého doprovází právě Orpheus Chamber Orchestra. Publikum Pražského jara tedy uslyší sólistu i orchestr na turné k aktuálnímu albu, které zatím sklízí pozitivní ohlasy.

"Mladý Kanaďan Jan Lisiecki jiskří a září, když se v úvodní větě koncertu g moll nenuceně sbližuje s komorním orchestrem Orpheus," napsal o nahrávce britský časopis Gramophone. "Lisiecki správně uchopil intimní náladu druhé věty. S nesmírnou jemností koloroval a tónoval linii klavíru. Finále ohlášené fanfárami dokonale barevných trubek a lesních rohů umožnilo Lisieckému předvést opravdový smysl pro taneční charakter hudby, který je zde nezbytně potřeba," uvedl časopis.

Koncert

Orpheus Chamber Orchestra & Jan Lisiecki
Rudolfinum, 21. května

U Felixe Mendelssohna zůstane i druhá, orchestrální část večera. Orpheus Chamber Orchestra uvede Symfonii č. 4 A dur zvanou Italská. Mendelssohn si tuto klasicky uspořádanou, barevnou hudbu z roku 1833 naskicoval během pobytu v Itálii − ten mu kromě hudební inspirace přinesl i přátelství s Hectorem Berliozem, s nímž se seznámil v Římě.

Mendelssohn sám považoval Italskou symfonii za nejzábavnější dílo, které do té doby napsal. A v tomto směru ji skutečně překonal už jen jednou − ve scénické hudbě k Shakespearovu Snu noci svatojánské, z níž pochází všeobecně známý svatební pochod.

Na úplném začátku pražského koncertu Orpheus Chamber Orchestra zahraje skladbu Záznamy z mizejícího města, jejíž autorkou je současná americká skladatelka a houslistka Jessie Montgomeryová.

 

Právě se děje

Další zprávy