Začal v dubnu 2003, měsíc před vypuknutím Pražského jara. Pro Ondřeje Kukala se mělo jednat o historický okamžik. Jako jeden z nejmladších v historii a nadějný evropský talent ve hře na housle, dirigentství i skladatelství měl řídit tradiční zahajovací koncert se Smetanovou Mou vlastí a ve svých 39 letech udělat další krok mezi elitu.
Jenže pak tiskem proběhla zpráva, že vážně onemocněl a nemůže dirigovat. Organizátoři museli narychlo povolat rakouského náhradníka.
Ondřej Kukal tehdy upadl do hlubokého bezvědomí, a když se probral, nepamatoval si nic: manželku, děti ani hudební kariéru. Diagnóza zněla: herpetická encefalitida, virový zánět mozku, jenž může být i smrtelný.
Kukal se musel znovu seznámit s vlastní rodinou, potomci ho pomocí obrázkových kartiček učili názvy zvířat, hudební schopnosti mu však zůstaly. Ještě v nemocnici zahrál na housle náročný part či přečetl svou partituru. Když byl po půl roku ze špitálu propuštěn, znovu se učil poznávat Prahu − kde bydlí, kde je Rudolfinum, kde Národní divadlo.
Postupně se opět začlenil do pracovního procesu, vrátil se na místo šéfdirigenta Filharmonie Hradec Králové a s tříletým zpožděním nakonec uvedl Mou vlast na Pražském jaru, roku 2006 se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.
Ještě před onemocněním na festivalu účinkoval také jako houslista. "Prý jsem hrál s Pražským komorním orchestrem," vypráví dnes. "Říkám 'prý', protože jsem padl, vypadla mi paměť, zapomněl jsem na celý osobní život a probudil jsem se do druhého věku."
Letos 20. května bude Kukal na Pražském jaru účinkovat již ve třetí roli coby skladatel. V podání harfistky Kateřiny Englichové a smyčcového uskupení Ensemble 18+ zazní ve světové premiéře jeho skladba Harfenianna. Ta se mu začala rodit v hlavě vloni v březnu, kdy se díval na pořad České televize 13. komnata Kateřiny Englichové. Z něj se dozvěděl, že světově proslulá hudebnice si prošla něčím trochu podobným − zánětem mozkových blan, v tomto případě způsobeným meningitidou. Také Englichová zničehonic zkolabovala a obtížně se vracela do života i na pódia.
"Naskočilo to a začal jsem psát. Koncem léta přijela ke mně, skladbu jsem jí zahrál a ona řekla, že by se do toho pustila," vysvětluje skladatel. Když o tomto díle hovoří, zdůrazňuje, že Kateřina Englichová se výrazně podílela na harfovém partu. "Jsou tam moje nápady, ale ona z toho udělala harfu," líčí Kukal.
S touto interpretací "společného" díla však Englichová nesouhlasí. "Přála bych vám vidět a slyšet, když mi Ondřej zahrál celý koncert poprvé na klavír, přeskakoval z orchestrálních partů do sólové harfy a vykřikoval, co bude hrát jaký nástroj. Bylo to ojedinělé a tak spontánní," vzpomíná harfistka, podle níž je autorem rozhodně on. "Já jsem si pak akorát dovolila některé pasáže poupravit a přizpůsobit mému nástroji," dodává hudebnice, podle níž je harfa velmi specifická a mnoho skladatelů z ní má strach. Ne však Kukal.
Kdyby si oba umělci neprošli podobnou zdravotní indispozicí, Harfenianna by patrně nevznikla. Jedná se o pozoruhodné a neobvyklé okolnosti, Englichová k nim nicméně poznamenává, že Kukala zná už mnoho let, takže ji výzva ke spolupráci tolik nepřekvapila.
Koncert
Kateřina Englichová & Ensemble 18+
Národní technické muzeum, 20. května
"Je to mimořádný člověk i umělec, velmi citlivý, impulzivní, velkorysý a vnímavý. Je to pravý romantik a v jeho hudbě se toto všechno odráží," dodává harfistka.
"Poté co jsem se na Pražském jaru představil jako houslista a dirigent, se tam nyní uvedu i jako skladatel. Možná bych měl být pyšný, ale já jsem spíše napjatý a mám zvláštní druh obavy a nejistoty," doplňuje Ondřej Kukal. "Ale rozhodně se na to uvedení hrozně moc těším, to tam prosím zdůrazněte," uzavírá.
