Dechové kvinteto není dechovka. Ani tak nezní. Vlastně se nedá říct, jak zní, protože variace barev je nekonečná. Soubor ve složení flétna, hoboj, klarinet, fagot a lesní roh vymysleli v klasicismu, pod názvem "dechová harmonie", a soubory tohoto typu hrávaly šlechtickým patronům při zahradních slavnostech, banketech nebo při hostinách.
Čech Antonín Rejcha, Beethovenův přítel a vlivný pedagog ve Francii, našel v komponování pro pětici dechů díru na trhu a ve druhé dekádě 19. století vzbudil po celé Evropě pozdvižení skladbami, kterých nakonec stvořil čtyřiadvacet. Vycházel z dokonalé znalosti nástrojů a vymýšlel nové kombinace i efekty pro pět hlasů, z nichž každý je jiný co do barvy, rozsahu, charakteru a asociací, které vyvolává.
Právě tři z Rejchových kvintetů se nacházejí na nové desce českého souboru Belfiato. Jeho pět členů představuje pět individualit, špičkových sólistů i hráčů v nejlepších českých orchestrech. Společně tvoří "krásný dech", jak zní překlad jména, už 14 let.
To, co původně bylo studentskou zábavou, se záhy profesionalizovalo a kvinteto dosáhlo úspěchů na soutěžích v zahraničí. Svůj první disk vydali u Supraphonu předloni; byli na něm čeští autoři - Janáček, Foerster a Haas. A následovala výtečná odezva, titul Nahrávka měsíce na MusicWeb International a pochvalná recenze vyzdvihující slavnou tradici české dechové školy.
Belfiato skutečně má nač navazovat. Ještě donedávna tomuto žánru na domácí scéně dominoval skvělý Afflatus Quintet. Momentálně vládne Belfiato, jehož věkový průměr se nezadržitelně sune ke kategorii "střední věk" a mladé soubory už mu dýchají na záda.
Dá práci docílit vyváženého souzvuku, ladění, jednoty ve výrazu i frázování na úrovni, jakou předvádí Belfiato na novém albu, opět vydaném Supraphonem. Vzhledem k tomu, že hráči ustavičně křižují planetu se svými orchestry a každý má další závazky, vznikla nutnost pracovat formou soustředění mimo civilizaci.
Jednou za rok se hudebníci společně zavřou na horské chatě a studují program na celou sezonu. Obydlí a jeho okolí v sugestivně syrové zimní aranži sehrálo hlavní roli ve videoklipu, kterým Belfiato doprovodilo nahrávku kvintetu Pavla Haase - šlo o klip, ve kterém klarinetista Javůrek běží nahý sněhem.
Vizualizace hudby je téma, které je zajímá čím dál víc a hodlají se touto cestou dostat k širšímu publiku. Animace by měly vzniknout na hudbu z Lišky Bystroušky nebo na Janáčkovo Mládí.
Kvinteto je největší komorní soubor, který se vejde do jednoho auta, a takto zatím členové Belfiata jezdí po domácích štacích. Nadcházející pondělí 4. listopadu přijedou do Olomouce, kde Moravská filharmonie pořádá večer v sále Reduty.
Bude to poslední koncert roku a hodlají si ho užít. Program je, jejich slovy, "nabušený": od úpravy Mozartovy Kouzelné flétny přes Ravelův Náhrobek až po Opus No ZOO Luciana Beria, vtipné dílko, v němž má každý z nich v partituře kromě hraní také rytmizovaný text.
Hudbu Theodora Blumera, skladatele odsouzeného k zapomnění kvůli angažmá v NSDAP, označují za téměř filmovou.
Koncert v Olomouci bude nadlouho poslední příležitost poslechnout si "best of" Belfiata živě; jedinou ženu v souboru zanedlouho čekají mateřské povinnosti. Už na jaře ale hráči chystají malé turné k rejchovskému albu. Účinkovat prý budou i na různých netradičních místech.
