Svobodomyslní jazzoví všežravci se smyslem pro jízlivý humor, v jejichž hudbě najdeme jak pravověrný jazz, tak rock, funky, taneční hudbu, hip hop, groove a mnoho dalších nálad a stylů. Vše řádně prošpikované zábavnými experimenty a poťouchlým smyslem pro (nejen) hudební legraci. Ostatně při koncertech bojují za legalizaci marihuany.
Historie tria se začala psát před patnácti lety, ale události důležité pro jeho vznik se datují hluboko do let osmdesátých. V té době působily v New Yorku skupiny jako Lounge Lizards či experimentátoři typu Johna Zorna, trumpetisty Stevena Bernsteina nebo Johna Lurieho. Jejich tvorba (plus mnoha dalších) přesouvala jazz do poloh alternativy, dodávala tradičnímu stylu novou krev.
Tato scéna přilákala na začátku 90. let i tři mladíky, kteří se časem vypracovali v jednu z nejrespektovanějších nadjazzových skupin dneška. Hned první alba Notes From The Underground nebo Friday Afternoon In The Universe měla příznivý ohlas, jejich živá vystoupení proslula živelností a hravostí, stejně jako virtuozitou.
V roce 1996 se jejich pondělní show Shack Parties v respektovaném newyorském klubu Knitting Factory stala událostí sezóny. Nekonečné jam sessions ozvláštněné kvalitními hosty odjinud (Vernon Reid, DJ Logic) nabízely směs postupů jazzové avantgardy a funku.
I díky tomu začali být považováni za jádro tzv. jambandové scény. Ale ať se jejich hudbě říká soul jazz, jazz funk, neo-funk, post bop nebo z nedostatku pojmů funk z hračkářství, důležité je, že nikdy nepřestali hledat nové možnosti - aby je vzápětí upustili a vydali se úplně jinam.
Jejich energie dolehla až k takovým hvězdám jako Herbie Hancock nebo John Scofield, a je jasné, že bez MMW by jejich nová alba vypadala úplně jinak. Právě Scofield vytušil potenciál tria jako první a v roce 1997 s nimi nahrál jedno ze svých nejlepších děl, album A Go Go.
Sevřená čtveřice tu lehce proplouvá mezi styly, skvělými melodiemi a vyloženě se hudbou baví. Výtečná, velmi taneční a vtipná deska spolu s jejich vzrůstajícím kreditem pak dopomohla Medeski Martin & Wood k podpisu smlouvy s mekkou všech jazzmanů, firmou Blue Note.
Ale ani to pochopitelně neznamenalo žádný příklon k akademismu. Všechna jejich alba včetně prozatím poslední End of The World Party nabízejí v různém poměru lákavou směs experimentů, klasiky, ozvěn současné taneční hudby a všudypřítomného humoru. Spojování groovy melodií, scratchů, skřípavých zvuků a funky rytmů zůstává v jejich podání pořád naprosto neodolatelné.
Na úterní koncert se těší snad všichni čeští jazzoví muzikanti. Skupina se i na zdejší malé scéně stala kultovní stejně jako všude jinde, ozvěny tvorby MMW najdeme v mnoha zdejších jazzových formacích.
Chris Wood se při české premiéře tria chopí basy, Billy Martin zasedne za baterii bicích, prsty Johna Medeskiho zmáčknou klávesy pověstných varhan Hammond B-3 - a bude to velmi výjimečné vystoupení. Už proto, že trio koncertuje mimo USA minimálně, většinou pouze na speciálních akcích typu festival v Montreaux.
Že nikdo včetně jich samých neví, co přesně budou hrát? To už k nim tak nějak samozřejmě patří. Prý projedou všechna svá alba a dojde i na novinku, desku dětských písniček. Jedna z nich má být o špinavých ponožkách.
Oficiální stránky kapely ZDE
