Další svazek Zábranova díla, tentokrát spíše poznámek k dílu, publikovalo nakladatelství Torst pod názvem Excerpce. Zahrnuje obhroublé hospodské frky jako "V prvním roce už ho maminka nemohla přebalit, jak mu panáčkoval", osobní úkoly typu "Přeložit druhý Feldekův sonet", stejně jako celé básně, úvahy či záznamy o sobě a době.
Všechno jsou to zárodky, z nichž se dílo mělo teprve zrodit. Na to ale Jan Zábrana, který žil v letech 1931 až 1984, nedostal dost času.
Širší veřejnost ho dlouho znala jako autora detektivek, editora, a zejména překladatele podepsaného pod desítkami pozoruhodných titulů. Do češtiny převedl z ruštiny texty Isaaka Babela, Sergeje Jesenina či Borise Pasternaka, z angličtiny zase Allena Ginsberga, Sylvie Plathové či Lawrence Ferlinghettiho.
Až zveřejnění Zábranových deníků pod názvem Celý život jej začátkem 90. let katapultovalo mezi nejvýznamnější spisovatele druhé poloviny minulého století. Svědectví muže, jemuž komunisté po převratu v roce 1948 v politických procesech odsoudili matku i otce a jenž směl za jejich vlády vydávat převážně jen překlady, nikoliv vlastní tvorbu, se prodalo přes deset tisíc výtisků a získalo ocenění Kniha roku Lidových novin.
Hořké a přesně cílené zápisky v očích mnoha čtenářů rehabilitovaly žánr, jemuž se dnes říká anglicky non fiction, a otevřely cestu další memoárové literatuře. V denících dokázal Zábrana odkrýt podobně zasuté vrstvy, jaké nalézáme v těch nejlepších románech.
Nyní vydané Excerpce oproti tomu skýtají spíš ojedinělý pohled do jeho literární dílny. Zábrana s sebou celý život nosil poznámkové bločky, do nichž zaznamenával denní situace, dvouverší, rýmy, co ho napadly, osobní postoje, repliky, které vyslovil, nebo je naopak při setkání s kýmsi z různých důvodů zamlčel.
Některé tyto zápisky z 50. až 70. let později důkladně prošel a ty, jež pokládal za nosné, přeťukal na psacím stroji. Někdy starý rukopis dokonce ani plně nerozluštil, přesto pasáže do výběru zařadil.
Odsud název Excerpce, což znamená pořizování výpisků z jiného díla. V tomto případě jen Zábrana metodu aplikoval na sebe. "Byl to jeho pokus udělat si na počátku normalizace pořádek ve svých záznamech i sám v sobě," vysvětluje anotace.
Strojopisné poznámky formátu A4 až nedávno objevil v pozůstalosti editor Jan Šulc, který pracoval na spoustě Zábranových titulů, a jejich zmenšené faksimile připravil k vydání.
Čtenář si nad nimi může vzpomenout, jak Zábrana v roce 1970 sestavil nevelký sborník nazvaný Jak se dělá báseň. Do něj vybral eseje, v nichž se jeho oblíbení autoři zamýšlejí nad vznikem básnické skladby, a doplnil to ukázkami jejich díla. Výsledkem byla jakási čítanka nebo kuchařka poezie, pozoruhodný svazek s trvalou platností.
Nyní se něco podobného stalo Zábranovi. Útržky, postřehy a poznámky shromážděné v Excerpcích by šlo charakterizovat souslovím Jak se dělá báseň. Nebo ještě lépe: Jak se dělá deník.
Ukazují, že Zábrana na svých textech setrvale pracoval. Vlastní překlady, básně i prózy opakovaně editoval a cizeloval. I již vydané knihy četl s tužkou v ruce a přemýšlel, jak je pro případnou další edici zpřesnit. Z jeho deníků a nyní znovu Excerpcí je přitom zřejmé, nakolik bravurně dokázal formulovat už v první verzi.
Excerpce jsou jako smrt - berou všechno. Vysoké i nízké, zásadní i plytké, vše, co mohl Zábrana sečíst, aby z toho v budoucnu vydal počet. To se však nestalo, literát podlehl rakovině ve věku pouhých 53 let a na výpisky roky padal prach.
Torst je publikoval v trochu jiném formátu než předchozí zábranovské spisy. Aby zmenšená faksimile zůstala čitelná, dostaly Excerpce větší rozměry.
Nejde o svazek, který by Jana Zábranu přiblížil neznalému čtenáři. Kdo se v něm však alespoň základně orientuje, má jedinečnou možnost pomyslně být při zrodu díla. Je to čtivo z podstaty útržkovité, přesto hutné, svým způsobem úplné. Však se Zábrana právě za plnost bil. Celý život.
Kniha
Jan Zábrana: Excerpce
Nakladatelství Torst 2024, 92 stran, 248 korun
