Memphis -Smyslný baryton mu v roce 1972 vynesl Oscara a dvě Grammy za jednu skladbu, o dvě desítky let později mu zase zajistil angažmá v přisprostlém South Parku, kde coby školní kuchař dělal mentora čtveřici hlavních hrdinů v otázkách hledání klitorisu.
Poté, co ho v neděli večer našla manželka v bezvědomí, byl převezen do nemocnice a následně prohlášen za mrtvého. Policejní mluvčí prohlásil, že členové rodiny se v tuto chvíli domnívají, že příčinou smrti v jeho pětašedesáti letech byl špatný zdravotní stav; mimo jiné totiž prodělal v roce 2006 mrtvici.
Isaac Hayes patřil spolu s Alem Greenem, Jamesem Brownem a Steviem Wonderem k předním černošským soulovým a funkovým interpretům. Hudebník-samouk nastoupil v roce 1964 do studia Stax Records, kde nahrával klavír nebo saxofon pro velikány typu Otise Reddinga.
Zároveň s tím si ovšem budoval vlastní kariéru v partnerství s Davidem Porterem. To mu zajistilo vlastní nahrávací kontrakt, který vedl k průlomovému debutu Hot Buttered Soul. Album je považováno za milník soulu, Hayes se na něm odklonil od klasického tříminutového formátu písně a jeho kompozice a coververze se pohybují v rozpětí od 5 do 18 minut.
Štěstí a úspěch provázely Hayese i následující roky. Především titulní melodie k filmu Shaft mu z roku 1971 přinesla Oscara i dva zlaté gramofonky; příležitostný herec se objevil v epizodní roličce i v remaku tohoto snímku z roku 2000 se Samuelem L. Jacksonem.
Když skladbu Theme from Shaft hrál ověšený zlatými řetězy na předávacím ceremoniálu ve dvaasedmdesátém, dočkal se potlesku ve stoje.
Jeho proslulé aranže pomohly v mnoha ohledech urychlit a definovat éru disca, zároveň se jeho diskografie stala nepřebernou studnicí pro citace v dílech nejrůznějších hip-hopových a R'n'B interpretů.
Hayesova zlatá éra skončila se sedmdesátými léty; zájem o něj ale znovu oživili hudebníci další generace - Public Enemy, Jay-Z nebo Ashanti.
Isaac Hayes - Theme from Shaft
Triphopeři oceňovali jeho psychedelicky valivé orchestrace s dechovou sekcí; pionýři žánru Portishead a Tricky v roce 1995 dokonce na stejném samplu z jeho skladby Ike's Rap II nezávisle na sobě postavili každý svou verzi - v písních Glory Box a Hell Is Round the Corner.
Poslední léta pak Hayese do kurzu vrátil seriál South Park, v němž propůjčil svůj hlas Šéfovi, postavě školního kuchaře, která ne zcela zapadala mezi průměrné obyvatele městečka. V roce 1999 se sám vyjádřil: "Ta postava mi mluví z duše. Je citlivý natolik, aby rozuměl dětem, moudrý natolik, aby nezapadal do kategorie pitomců v tom městě, a hlavně: miluje ženy."
Hayes ovšem nemiloval Šéfa natolik, aby nedal seriálu vale poté, co se jeho tvůrci navezli do scientologů, do jejichž řad hudebník - stejně jako řada dalších ikon showbyznysu - v roce 1995 vstoupil.
"Na světě je místo pro satiru, ovšem jsou hranice, kde satira končí a začíná netolerance a fanatismus vůči víře ostatních," okomentoval svůj odchod.
Matt Stone z dvojice tvůrců South Parku k tomu lakonicky poznamenal, že Hayes "neměl žádné problémy a dostával za to vždy mnoho peněz, když si naše příběhy dělaly legraci například z křesťanů".
"Isaac Hayes zosobňuje vše, čím je soulová hudba," prohlásil Collin Stanback ze Stax Records, když se dozvěděl o jeho smrti. Hayes se prý chystal začít práci na nové desce.
"Když myslíte na soul, vybavíte si Isaaca... expresivita, zvuk a kreativita, která s ním jde ruku v ruce."
Hayesův vliv sahal daleko za hudbu. Jeho silueta s holou hlavou, vousy, vypracovanými svaly a k tomu ladící slabost pro zlaté šperky a řetězy z něj učinila trendsettera v době, kdy si ještě většina jeho současníků hýčkala objemné afro účesy.
