New York - Neskutečný obraz dvaadevadesátileté babičky křičící do mikrofonu Should I Stay or Should I Go. Ano, přesně té známky punku od The Clash. Ve sborech ji jistí skupina podobně postarších.
Tak vypadá scéna z filmu Young at Heart režiséra Stephena Walkera, jenž dokumentuje důchodcovský pěvecký soubor z městečka Northampton v americkém Massachusetts.
Zrodilo se monstrum, zažertoval tvůrce v rozhovoru reagujícím na nenadálý úspěch snímku, který vznikal v roce 2006 jako britský televizní dokument. O rok později se z něj stal divácký hit na festivalech v Los Angeles i Sundance, teď vstoupil do amerických kin a chystá se do Evropy.
Úvodní scéna ukazující Eileen Hall zpívající punkový hit z roku 1982 prý znamenala pro Walkera moment zasvěcení - když poprvé uviděl kapelu na živo v Londýně. "Byl jsem naprosto unešený," popisuje. "Byl to úplně nový svěží způsob, jak tu skladbu interpretovat. Stala se z ní skladba o životě a smrti a nikoli o vztazích."
Young at Heart - trailer
To ho přimělo, aby prožil několik měsíců ve společnosti sboru a sledoval, jak se babičky a dědečkové perou s texty od Sonic Youth, Ramones nebo Coldplay.
Young at Heart je cosi jako lidová verze posledních desek Johnnyho Cashe, na nichž se pouštěl do coververzí o generaci i dvě mladších interpretů - a čistě podstatou svého věku otáčel perspektivu jejich textů i celkového vyznění.
Young at Heart ovšem kromě toho, že poskytuje totálně nový pohled na populární hity a texty i jejich coververze, znamená hlavně komentář k ageismu a mládím posedlé společnosti.
Podle hudebního šéfa tělesa Boba Cilmana, jenž sbor vede už pětadvacet let, popularita filmu dokazuje, že publikum chce vidět víc starších lidí, a to jak na podiu, tak i v médiích.
"Ať už je to Austrálie, Francie nebo Amerika, všichni jsou posedlí mládím. Ale lidé té kultuře mládí aplaudují - ani ne tak proto, že by ji chtěli, ale proto, že jí jsou soustavně krmeni."
Osmasedmdesátiletý Stan Goldman, který si ve filmu zazpíval I Feel Good od Jamese Browna, říká, že sboru v žádném případě nejde o kariéru rockových hvězd třetího věku. "Nečekali jsme takový úspěch ani v našich nejdivočejších snech."
Původní cíl byl prostý a terapeutický: zpívat a ulevit tak bolesti. Už to samo ovšem dokáže poskytnout ironickou reflexi společnosti, která se obsedantně reprezentuje jako zcela mladistvá, avšak při prodlužující se průměrné délce života a klesající porodnosti to s realitou nemá nic společného.
Young at Heart zpívají Schizophrenia od Sonic Youth