Rozhovor - Pokud hodně jezdíte na české festivaly, Vypsanou fixu jste snad ani nemohli minout. "Já bych hrál klidně pořád, baví mě to," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz frontman kapely Michal Mareda, kterému nikdo neřekne jinak než Márdi.
Vypsaná fixa před nedávnem nahrála čtvrtou studiovou desku, která vyjde v polovině září. A zdá se, že naváže na specifickou atmosféru předchozích alb, kde se syrový kytarový zvuk mísí s Márdiho texty plnými neuvěřitelných situací a nálad.
Vypsaná fixa je hodně specifická kapela. Jak vypadá její typický fanoušek?
Nevím. Třeba jako ty? Objevují se zajímaví týpci. Občas mě překvapí, kdo přijde a zná nás. Některý jsou blázni, jiný jsou úplně v pohodě - nejde to asi nějak pojmenovat. Může to být úplně kdokoliv, komu se líbíme. Mě jednou překvapilo, že přišel manželskej pár a řekl mi: Dneska jsme přišli na vás my a děti jsme nechali doma. A příště to bude opačně.
Poetika Vypsané fixy hodně stojí na tvých textech. Je v nich plno podivných pocitů i euforie. Stejné je to i na nové desce. Jak texty vytváříš?
Dva roky jsem chodil a měl u sebe zápisník nebo mobil, kam jsem si psal různý věci, co se někde staly - takovej sběr. Byla nějaká nálada, tak jsem si ji napsal. Jeden mobil se mi ale bohužel rozbil - zoxidoval, a tak jsem přišel o spoustu věcí.
V tvých textech se často objevují odkazy na knížky. Tentokrát se třeba v písni Hyena ocitly postavy z Marquezových Sto roků samoty.
Já jsem se tomu chtěl tentokrát vyhnout. Ale tohle jsme tam nechali, tu knížku mám hodně rád. Hyena není přímo o ní, ale je tam podobnej pocit. Přišlo to samo, tak jsem to tam dal.
Je na nové desce skladba, která je pro tebe osobnější než ty ostatní?
Třeba právě Hyena, ta je hodně osobní. Až jsem se divil, jak mohla vzniknout. Ale víceméně všechny písničky jsou nějakým způsobem osobní. Napsat je můžeš vlastně o čemkoliv, když tě to nějak zasáhne. Například Antidepresivní rybička vznikla tak, že jsem šel kolem nádraží a potkal svýho kámoše, kterej mi řekl: "Pojeď se mnou do Brna." Tak jsem jel a z toho výletu vznikla tahle píseň.
Na předchozí desce Krása nesmírná jste se trochu odklonili od předchozích syrovějších alb. Kam jste chtěli nasměrovat čtvrtou desku?
Nebránili jsme se ničemu, chtěli jsme, aby byla pestrá. Aby na ní byl největší nářez, co jsme kdy udělali, a pak klidně písnička zahraná jen na španělku. Hlavně jsme chtěli hodně zkoušet a mít víc hotových písniček, abysme vybrali ty nejlepší.
Dva kluci z kapely se ale odstěhovali do Prahy a ve všední dny tam chodí do práce, tak jsme v zimě tři měsíce vysadili a vůbec nehráli. Udělali jsme takový soustředění u Pardubic a vrátili jsme se k duchu, co byl na začátku. Místo koncertů jsme vždycky na tři čtyři dny odjeli a byli tam jako na táboře. Jamovali jsme a nahrávali. Já jsem k tomu pak doma dělal texty. Vzniklo devatenáct věcí, z kterých se pak vybralo třináct.
Jak ovlivnil práci na desce nový producent Dušan Neuwerth? Na pracovních verzích se objevuje víc elektronických zvuků než dřív.
Udělali jsme demáč a Dušan si ho vzal. Potom jsme nahrávali a on k tomu měl připomínky. Někde jsme pak třeba měnili aranže. Dušan je takovej perfekcionista, chtěl udělat čistou kytarovou desku. A věci, co jsou tam navíc, plní spíš funkci nálady. Dali jsme je tam, když nějak souvisely s textem.
Během několika let jste se stali poměrně známou kapelou, na koncertech míváte úspěch. Ale přece jen vám k masovějšímu úspěchu ještě nějaký ten krůček chybí. Psali jste nějakou písničku s tím, že by se dala protlačit do rádií?
To ne. My to asi ani neumíme, že bysme si řekli: Tak a teď to uděláme takhle. Podle mě to ani nejde. Vybrali jsme třináct písniček, co se nám líbily. Pak jsme zavolali na firmu a řekli, ať si jednu nebo dvě vyberou, který by chtěli někam zkusit dát. Ale nás stejně budou hrát jenom rádia jako Rock Zone, Beat, Wave nebo Rádio 1. Pochybuju, že dojde k nějakýmu zlomu, že bys šel do Teska a tam by nás hráli.
Vypsaná fixa je jedna z kapel, která za léto zbrázdí velké množství festivalů. Není už to pro vás trochu rutina?
Hodně jsme jezdili hlavně dřív, když nás nikdo neznal. To jsme měli do roka třeba 150 koncertů. Teď už je to pod stovku. Já bych hrál klidně pořád, baví mě to a nevadí mi koncert dvakrát do týdne. Vyhovovala by mi třeba šňůra, kdy bysme se nevraceli, ale to bysme museli být větší země. Jeli jsme v Polsku šňůru s Hey - oni tu zemi jednou za rok objedou a všude hrajou jenom jednou. To tady nejde.
Jak se vám před třemi roky u severních sousedů dařilo? Opačně to moc nefungovalo, v Polsku hodně populární Hey české publikum příliš neoslovili
Hey jsou zvyklí, že na ně přijde třeba patnáct set lidí - a to u nás nebylo. Jejich zpěvačka po jednom z koncertů dokonce brečela, byl to pro ni šok. Nás Poláci vzali líp. Myslím si, že Češi mají v Polsku lepší pozici než Poláci u nás.
Jestli jste jim ještě navíc zahráli vaši "polskou" písničku Palenie titonia...
Ta se tam i trochu hrála v rádiích, ale žádnou díru do světa jsme zase neudělali. Prostě jsme si tam zahráli dobrý koncerty.
Příznačné pro vaše vystoupení je, že hodně improvizujete.
Hodně měníme pořadí songů. Spousta kapel, co hraje na festivalech, jede pořád stejnou show a mají i stejný řeči mezi písničkama. My umíme zahrát naživo 40 songů - na tom fesťáku jich stihneš dvanáct, a tak to měníme. Něco taky vznikne jako jam; uděláš to desetkrát a pak to změníš, protože už je ti trapný předstírat, žes to právě vymyslel.
Většinou se na vašich vystoupeních fanoušci baví. Stalo se vám, že to kouzlo někdy nezabralo?
Nedávno jsme hráli na metalovým festivalu Masters of Rock, kde jsme dřív mívali docela dobrou odezvu. Ale tentokrát jsme měli hrát po hvězdě festivalu skupině Rage. Jejich fanoušci byli v prvních dvaceti lajnách a čekali, kdy přijdou. A ve chvíli, kdy měli jít na scénu, přišel moderátor a říkal: "Tak co, těšíte se na Rage?!!" A všichni zařvali: "Jóóó!!!". Jenže Rage měli nějaký technický problémy a on řekl: "No a teď bude místo nich Fixa."
Tak jsme vylezli před tři tisíce nasranejch fanoušků Rage, který jsme vůbec nezajímali. Nakonec jsme to nějak zvládli, ale cítili jsme z těch lidí jinej druh energie. Byla to velká masa, která chtěla trochu něco jinýho. Dlouho jsme žádnej koncert tak dlouho nerozebírali jako tenhle.
Hodně českých festivalů má podobné line-upy: Vypsaná fixa, Divokej Bill, Kryštof... Není to pro pak pro návštěvníky trochu nuda?
Těžko říct. Těch festivalů je dost a mají dost masivní reklamu a plakáty vedle sebe, což může pak působit, že jsou stejný. Ale lidi z Budějovic třeba nepojedou na fesťák do Litvínova a podobně. A my snad úplně všude taky nehrajeme. Je věc pořadatelů, jestli ti ozvou a ty přijedeš. Nakonec to může dopadnout tak, že ti přestanou volat. Teď je ale taková dobrá fáze, kdy o nás zájem je.
