Jsou jednou z nejdiskutovanějších kapel současnosti a je zřejmé, že jejich nové album debatu kolem kolem téhle americké party ještě zintenzivní. Jsou nejčastěji spojováni s vlnou tzv. emo rocku, což je pro neznalé v zásadě něco jako Aerosmith na speedu. My Chemical Romance se ale téhle škatulce úporně brání.
Sami se označují za rockovou, popřípadě post-hardcoreovou formaci odkojenou Iron Maiden, The Misfits nebo The Smiths. Možná by se v jejich případě hodilo vymyslet novou škatulku, třeba "chEmo" - už proto, že jejich výrazná vizuální stylizace i zjevně funkční pop-punková šablona láká stále více napodobovatelů.
Ať už je to jakkoliv, jejich třetí řadová deska The Black Parade patří mezi nejočekávanější tituly letošního podzimu.Očekávání ještě jitřil fakt, že se kepela ohlásila velkolepě pojaté konceptuální album, které slibovala po okraj naplnit odkazy na Queen, The Who nebo Davida Bowieho.
Formálně měla deska kopírovat strukturu The Wall od Pink Floyd, posluchač by měl projít košatým a sevřeným příběhem, v tomto případě pacienta umírajícího na rakovinu. My Chemical Romance si zkrátka nedali menší cíl než do aktuální pop-punkové mánie vnést dekadentní i artrockové prvky 70. let.
- Celé album The Black Parade si poslechněte ZDE
Z jejich novinky jsou jednoznačně cítit dvě věci: jak moc si je kapela jistá svým postavením, které jim dovoluje trendy nikoliv následovat, ale vytvářet.
Ale na druhou stranu prozrazuje, že své fanoušky rozhodně nebudou zbytečně škádlit tím, že by jim snad nedali to, co po nich požadují. Tedy "cool" záhrobní stylizaci, přeestetizovaný nihilismus, teatrální tragiku a samozřejmě chytlavé melodie na pozadí rychle šlapajícího neo-hard coru.
To celé dohromady každopádně tvoří výbušnou směs, která jen těžko vyvolá lhostejnost.
