První večer patřil skupině vokalistů Lo Còr de la Plana pocházejících z francouzské Marseille. Skupina se věnuje původní hudbě Okcitánie (jižní Francie), vánočním chvalozpěvům i repertoáru s tanečními prvky.
Lo Còr de la Plana vycházejí z etnických kořenů a zajímavé minulosti své domoviny, které propojují s aktuálním hudebním děním. Praxi skupina získala na náboženském repertoáru provensálského hudebního sběratele D. Arbauda, dále svůj záběr rozšířila i na zpěvy světské od písní žertovných, až po písně dostaveníčkové. Přesně tak se také představili pražskému publiku.
Netradiční společnost ve Stavovském
Není zvykem, aby ve Stavovském divadle probíhal koncert podobného zaměření, což se projevilo i na slabší návštěvnosti. Přesto se Lo Còr de la Plana podařilo vytvořit skvělou atmosféru, kterou by mohlo závidět kdejaké operní představení.
Přesný přednes čistě vokálních - povětšinou polyfonních - písní doprovozený pouze tleskáním, podupáváním a dvěma bubínky a vřelé vystupování, to jsou hlavní důvody, díky nimž si Lo Còr de la Plana zcela získali pražské publikum.
Vůdčí osobnost seskupení, zpěvák Manu Theron nejen skvěle předzpívával písně s kořeny jak v liturgické, tak v arabské hudbě, ale svým výrazem a mezinárodním moderováním naprosto odzbrojil všechny v sále.
Hlasy i atmosféra na výbornou
Také další čtyři zpěváci výtečně doplnili krásnou, svébytně znějící hudbu ve staré okcitánštině, dnes prakticky mrtvém jazyce, který tak zajímavě oživili. Okcitánštinou se mluvilo v jižní Francii před ustanovením francouzštiny úředním jazykem. Byla řečí středověkých pěvců lásky - trubadúrů a nalezneme v ní mj. prvky italštiny.
Lo Còr de la Plana patří ke skupinám, které se rozhodly nechat znovu znít krásné staré písně z jihu Francie a s nimi i jejich původní jazyk. Okcitánština se v posledních letech stala módní záležitostí a zažívá svoje obrození. O tom, že je z čeho čerpat, Lo Còr de la Plana přesvědčili, když pět krásných zvučných hlasů na více než hodinu bez potíží rozeznělo celé Stavovské divadlo.
Francouzské seskupení se tak stalo jedním z nejzajímavějších bodů letošní dramaturgie ND a možná ukázalo, že i tudy by mohla vést cesta. Uvést koncert world music na prknech podobné instituce zní sice poněkud divně, ale páteční večer ukázal, že podobné akce rozhodně nejsou na škodu. Jen houšť a větší kapky.
