Teď se tato show objevila na DVD 20 letů, k němuž je přiřazen na druhém disku ještě dokumentární film Puding; ten v bohaté obrazové koláži mapuje historii souboru od Ž až do A. Křest dvoj DVD - opět ve velkolepém stylu - se koná dnes "tam, kde se to stalo".
Jedinou, zato zásadní výtkou je, že tu chybí booklet, který by obsahoval veškeré údaje "jak kdy kdo co a jak". Stručné popisky nestačí. Možná by se to dalo vyřešit dodatečným vydáním miniknížečky, kde by se všechny informace objevily; tím ale vážné připomínky končí.
Atmosféra tehdejšího koncertu byla skutečně úžasná - a podařilo se ji na chladný nosič do značné míry přenést. Pochopitelně to není "pan film" ve stylu Scorseseho The Last Waltz, ale jako připomenutí význačné události dokonale stačí.
Je zajímavé sledovat, jaký mají hudební kritici problém o UJD znovu a znovu psát. Opakují se výrazy typu "skvělé polyrytmy" či "neutuchající energie" a tak dál. Ale hudba i pódiová prezentace UJD hovoří nejlíp sama za sebe.
A přes určitou stagnaci v novém tisíciletí je Miroslav Wanek se svou úderkou stále schopen nalézat nové nápady, což tady skvěle dokumentuje účast Mikrochoru ve druhé části koncertu. Jistá je jedna věc. UJD jsou přes svou komplikovanou hudební strukturu zajímaví i pro alternativou "nepostiženého" posluchače.
Za zmínku jistě stojí i bohatá (především) kostýmní výprava a celkový koncept vystoupení doplněný diapozitivy; kde ty z(a)tracené informace jsou, ale divák nemá šanci si je pořádně přečíst.
Onen informační deficit částečně nahrazuje právě dokument Puding. Postmoderní mozaika mísící reportáž s esejistickou i básnickou formou, kde najdeme výpovědi protagonistů kapely, spřízněných hudebníků a kritiků i čistě výtvarné pasáže a řadu unikátních archivních záběrů.
"Všechny příběhy začínají žlutě," otvírá celý opus komentář Jířího Lábuse a dvorní malíř (a nehrající člen UJD) Martin Velíšek to záhy komentuje sofistikovanou promluvou o schizofrenní povaze žluté barvy. A pak už se vše valí přesně ve zmiňovaných polyrytmech.
Sečteno, podtrženo: UJD v sobě nezapřou punkovou minulost ani explicitní smysl pro poezii a patafyziku. A pražský křest navíc doplní ostravské Bílé divadlo se svou Velíškem inspirovanou věhlasnou nudistickou feérií Ty, který lyžuješ.