Důkaz podává nejmladší člen sestavy Bajofondo Tango Club na své první desce a ve středu i naživo v pražském Abatonu. Málokdy najdeme fúzi elektroniky, hip hopu a místní hudby podanou s tak otevřenou duší jako na jeho sólovém debutu.
Třináct skladeb desky Supervielle nabízí jak tradiční styly candome, murgu nebo milongu, tak breakbeaty, tvrdý rap ve španělštině i zjihlé, ale nekompromisní ukázky tanga. Výsledek působí jako soundtrack ze žhavé noci v Montevideu.
Ale pozor, tahle kolekce má přitom daleko k představě hopsání na plážích. To není tvář Jižní Ameriky, kterou světu ukazují se svými klipy Ricky Martin nebo Shakira. Spíš se ocitáme v zakouřených klubech, kde tančí "zaměstnanci" drogových kartelů se svými, ehm, přítelkyněmi.
Supervielle se vyhnul laciným elektronickým hrátkám, přestože je chytře využívá. Základ pořád leží v domácí, potažmo latinské kultuře. Duch Astora Piazzolly se vznáší nad těžkými melodiemi plnými "zpocených" smyčců, občas gradujících tranceovými náznaky a utvrzených rapem.
Album produkovaly dvě ikony současné latinskoamerické hudby, Juan Campodónico a hlavně Gustavo Santaolalla. Tento Argentinec je původně znám z jedné z dodnes nejpopulárnějších rockových skupin Jižní Ameriky, z Café Tacuba.
V roce 2002 založil s několika podobně naladěnými spoluhráči Bajofondo Tango Club, podílel se na hudbě k filmům režiséra Alejandra Gonzalese Iňarittu Amores Perros a 21 gramů; letos dostal Oscara za hudbu ke Zkrocené hoře.
I Supervielle, nejmladší výhonek jejich Bajofondo Tango Clubu, je plnokrevný odraz kontinentu propastných třídních rozdílů, náboženských fanatiků, drog, junt i fiest plných žhavé hudby a tance.
Pravá latinská radost i smutek včetně politických projevů a oslavy fotbalových komentátorů, kdy ve skladbě Centrojá zazní hlas uruguayské legendy této profese Victora Huga Moralese. Volejme spolu s ním Góóóóóóóóól!!!
Bajofondo Tango Club presents Supervielle. CD, 54 minut, vydala firma Universal.
