Recenze - Dejme si krátký výčet globálních paradoxů. Původem Řek Yannis Philippakis založí v Británii, v Oxfordu, kapelu. Pojmenuje ji podle prapodivné etymologie svého příjmení (cosi jako "malý přítel koní"). A ta skupina - Foals - přitom zní jako nejbrooklynštější parta modýlků, kterou si člověk dokáže představit; což je skromný český názor.
Foals jsou už od loňských singlů Hummer a Mathletics vytipovaní nejrůznějšími anketami od BBC po Rolling Stone jako kapela, jíž má patřit rok 2008. Což není úplně nejlepší konstelace, do níž by se chtělo vydávat debut.
Nebo naopak: v situaci, kdy se od nové kapely očekává rezonance s krátkým "tady" a "teď", trefná reflexe sezóny a ne nějaké přehnané výhledy do budoucna, běhy na dlouhou trať a podobně praštěné a neekologické prognózy trvale udržitelného rozvoje, je to pro Foals ta úplně nejlepší konstelace.
Album Antidotes ji vytěžilo do mrtě. Na teploměru trendovosti je totiž stejně vysoko jako kytary všech členů: tedy až u krku, po kterém jde i vám s nezastavitelným singlem Cassius.
Foals - Cassius
Jestliže v první fázi nahrávání Antidotes Foals angažovali Davida Siteka (TV On the Radio, Yeah Yeah Yeahs), aby jejich zvuk vyvedl z očekávání nastavených Bloc Party nebo Klaxons, pak jeho finální mix byl na kapelu pořád ještě moc "kosmický" a podřízený jiné tendenci.
Foals si nakonec desku zmixovali po svém: bez elektronické želatiny. Jen retro klávesy, přiznané dechy a nástroje, co překvapivě znějí tak, jak se od nich čeká. Přiznané je i okouzlení funkem, i když o dost jiným, než o jakém po večerech snívá Roman Holý.
Antidotes v tom ohledu mají nejblíže k loni oceňovaným americkým Battles, jejichž deska Mirrored z takřka vítaného zapomnění vyhrabala žánr math-rock. Ale na rozdíl od puristicky instrumentálních Battles, kteří řeší kdejakou goniometrickou funkci, je matika Foals na úrovni přidrzlého trojkaře.
První chyba se dostaví hned při nepozorném přepisování řádků rovnice, a tak to jde až k prasácky podtrženému výsledku, který pochopitelně ne zcela souhlasí.
Foals reprezentují přesně ten typ skupiny, nad kterou se ctitelé pevných hodnot budou v diskuzích rozčilovat, že jejich texty jsou nonsens, oblečení směšné, klip si hraje na zajímavý, že mají všechny atributy moderní art-scény, ale je to jen módní výstřelek, který si nikdo nebude za pár měsíců pamatovat.
Samozřejmě, že to všechno je pravda. A taky je to přesně ten princip, který je na současné hudební scéně nejzajímavější, jediný vitální a u Foals ukázkově naplněný.
Foals: Antidotes. CD, 47 minut. Vydala firma Transgressive/ Sub Pop, 2008.
