Z velké části je tohle album o nestydatém vykrádání britských hudebních vzorů, především britpopových typu Coldplay či Keane, o prvoplánové touze po slávě a obdivu od dívek chtivých sladkých a citlivých chlapců.
Z velké části se člověku může ze Shine and Sing zvedat žaludek. Nebraňte se tomu. A pak si otřete koutky ubrouskem a pokuste se být soudní, ať argumenty za něco (na něčem) stojí.
Připusťme, že Matěj Porteš a Filip Germonth skutečně mají cit pro psaní chytlavých melodií a opatření je aranžemi nadýchanými jako cukrová vata, v nichž probublává klavír a kytara nikdy nezačne doopravdy škrábat; v nichž rytmus nikam nespěchá, a tudíž nám lýtko nenamůže a záda při pohupováním příjemně uvolní.
Připusťme, že Filip Germonth skutečně umí zpívat, a když se jeho tenorový hlásek přesune ze střední polohy do výších sfér, tón pokaždé trefí s přesností Viléma Tella.
Tak proč to nefunguje? Proč nejsou Toneless dokonalá kapela a proč není Shine and Sing dokonalá deska?
Protože jsou příliš mladí? To by mohla být jedna z příčin.
Nevyzrálost může vést k tomu, že "umělec" v jisté chvíli tak nějak zamění skutečnou, niternou potřebu dělat hudbu jakožto nástroj sebevyjádření v pouhopouhou chuť pokračovat v tom, co přináší obdiv spolužáků a na dalším levelu pak pocty na stránkách hudebních časopisů a získávání cen pro objev či talent roku.
Dokladem budiž to, že nejlepší songy na desce (Shine and Sing, Closer To Sun; výjimkou je To Mach This World, když už jsme tedy soudní) pocházejí převážně ještě z dema, jež bylo ke stažení na starých stránkách Toneless a kvůli kterému o nich poprvé začal psát F:lter.
Kromě toho zní Filipův hlas možná až příliš chlapecky - hádali byste snad ještě míň, než mu skutečně je. Nehledě na to, že když první verš písně Clear Of začne slovy "When I was young it was so pretty", člověk by smíchy skoro neudržel moč.
Co se týče výslovnosti (deska je kompletně v angličtině), občas by možná byla sympatičtější mccartneyovská změkčilost Kryštofa Michala než "velká držka" s protaženými koncovkami, přidávající póze Filipa Germontha na absurdnosti. Ale budiž.
Protože se snaží být příliš dokonalí? To by mohla být další z příčin.
#hodnoceni
Shine and Sing je narýsované jako od architekta a vyleštěné jak mramorová podlaha v hotelu Hilton. A kluci se rysu drží jak pes kosti a čistotu vzývají s puritánským zápalem.
Jenomže dělat hudbu není to samé jako stavět dům. Trocha křivosti neuškodí a nějaká ta špína se taky snese. Ale tady má všechno svoje předem dané místo. Ať jsou to nástroje nebo slabiky slov textu, které zpěvák tak bezchybně umisťuje na jejich flek, až to po čase začne otravovat - vždyť je to jako žvýkat kus umělé hmoty!
Protože se berou tak vážně, až je to nuda, když už tedy ne k naštvání? Přesně tak.
Shine and Sing je špatná deska, pokud v sobě máte aspoň kousek citu pro opravdovost, něco málo odporu k přetvářce a ždibec víry v originalitu - samozřejmě v posunutém významu tohoto slova, který přinesl konec 20. a začátek 21. století.
A Matěj s Filipem jsou frackové, kteří by si zasloužili pár na holou, protože krást a lhát se nemá. Ačkoli ona jim to česká, hudebně nevzdělaná společnost stejně nesežere.
Dobrá rada na konec: Pusťte si The Prostitutes.
Toneless: Shine and Sing. CD, 46 minut,, vydala firma Sony BMG, 2006.