reklama
 
 

Tomáš Klus je kolektivní halucinace šířená mainstreamem

12. 10. 2011 16:35
[email protected]: Co symbolizuje nejúspěšnější český písničkář

Tomáš Klus je momentálně „nejúspěšnější český písničkář". Mluví se o něm jako o básníkovi nebo snad i mluvčím nové generace; jeho třetí album Racek má za pár dní Zlatou desku a vyráží s ní na Divadelní túru 2011.

Pavel Kroulík: Kdybych chtěl vyskládat recenzi podobně jako Klus písně, napíšu, že viděl Kryla z poklusu a že nová deska je maximálně písničkářský výklus. A určitě něco rádoby sebeshazujícího o tom, že můj text není recenze, ale spíš zapšklá recenzura. No nebylo by to nic moc, ale kdybych těch slovních hrátek dal hodně a psal je rychle za sebou, tak si nikdo ani nevšimne, jak je to pitomý. A pochopitelně by nesměla chybět trocha patosu o zaprodanci hlupákům a o tom, jak i kvůli němu zase ryjem držkou v zemi.

Karel Veselý: Klus se podle mě snaží navázat na písničkářskou osu Kryl, Merta, Plíhal, Nohavica - písničkářů, kteří s kytarou na kolenou sdělují velké pravdy, ale na rozdíl od Kluse to dělají mezi řádky. Klus patří mezi ty, kteří by strašně moc chtěli něco říct, ale nemají co. Na druhou stranu si myslím, že Kluse a jeho slávu vytvořila mediální poptávka právě po tomto typu interpretů.

Petr Ferenc: Navázal bych na Karla jinými slovy. Po písničkářích - mysticích, písničkářích - rebelech, písničkářích - věřících, písničkářích - přírodních lidech a písničkářích - vtipálcích je tu konečně písničkář - metrosexuál.

Kroulík: Klus reflektuje neuvěřitelnou spoustu věcí. Zapadá určitě do linie popových pseudoromantiků a mistrů prázdných slov typu Ztracený, Kryštof nebo Langerová a patří i k popovým humoristům a´la Nightwork. Ale ztělesňuje i dávný prototyp barda s kytarou a hlavně poetického plebejce, který stojí na straně chudých a ponižovaných (Landa udělal z Kryla národovce a militanta, v Klusově "poctě" zbývají fráze a křeč).

Mimochodem Klus je další herec v popu, což je typické. I proto se v něm odráží zdejší schéma kultury coby romantické transcedence, útěku do krajiny krasodušných emocí. Ale přitom je hodně „soudobý", abych navázal na Petra. Je v něm ambicióznost me-generace a jejího přesvědčení: Když chci něco dělat, tak to stačí k tomu, abych to uměl a měl na to právo. Hele, kde se dnes vůbec vezme zpěvák, který chce být novým Krylem, Nohavicou i Vysockým?

Veselý: Začal bych to rozplétat právě z toho, že je herec. Pokud se nemýlím, byl dřív zpěvák než herec, ale jeho stoupající sláva v popu je s hereckou kariérou úzce spojená. Češi mají pro herce zvláštní slabost - velké a společensky závažné věci přece u nás od určité chvíle neříkají intelektuálové, ale právě herci. S čímž souvisí určitá "kompatibilita" s českým cynismem.

Herec je někdo, kdo říká důležité věci, ale zároveň je to profesionální lhář a má v sobě skrytou případnou ironizaci toho, co říká.  Proto mi u Kluse přijde, že si písničkářskou formu, která má dlouhou historii, trochu perverzně překroutil: ať říká cokoliv, vždycky mám pocit, že se někde vzadu usmívá a nemyslí to vážně. Protože v naší (pop)kultuře se nenosí myslet a dělat věci vážně.

Ferenc: Mám z něj jiný pocit neupřímnosti: mám dojem, že schválně mluví k mladší generaci, než do které patří. Při poslechu se nemůžu zbavit pocitu, že Klus záměrně cílí na teenagerovské publikum a že mu říká, co tohle publikum chce slyšet, navíc občas vyloženě deníčkovou, bravíčkovou a "emo" formou. Takže jestli se vzadu směje, to nevím; ale pocit vykonstruovanosti mám tak jako Karel.

Kroulík: Klus samozřejmě má relativizující prvky, aby „nebyl patetický" - ale přitom právě tyhle zlehčující frky jsou myšlené jen jako vtip, který přece ve skutečnosti nepotřebuje; jako ukázka vtipnosti. Podle mě všechno myslí vážně a naplňuje svou představu hudby a umění, ať k nim už přišel kdekoli. Já bych mu toho vyčítal hodně, ale neupřímnost v tomto smyslu ne. Samozřejmě, zároveň je i dítě sociálních sítí a mnoha identit.

Co se týče „cílové skupiny", tam si naopak myslím, že Klus dělá (alespoň mentálně) hudbu spíš pro starší lidi, než je on sám. Pro lidi, kterým je blízká ta figura opozičníka, tedy spíš frflání a nadávání na poměry, čímž ti všechno končí; všimněte si, jak neuvěřitelně nekonkrétní jsou jeho texty. Třeba ten pocit přežívá i v mladších. Nechci samozřejmě horovat za tupou loajalitu, ovšem přijde mi zvláštní, že člověk jeho věku nemá tenhle režim za vlastní a dělá, že stojí v systémové opozici.

Veselý: Je to součástí žánrové hry, kterou hraje a kterou po něm média chtějí. Ta nálepka "nový Kryl" je vlastně docela absurdní - situace, za níž zpíval Kryl a za níž zpívá Klus, je zcela odlišná. Ale úplně jako neupřímnost bych to taky neviděl; spíš se mi zdá, že Klus pěkně odráží prázdnotu současné společnosti. Poptávka si stvořila písničkáře, který má něco říkat a zároveň to podkopávat humorem, který je tragickým středobodem české popkultury - vsakuje a vtahuje do sebe všechny pokusy o to, vykročit z bláta marnosti.

Ještě se vrátím k tomu, že Klus by chtěl něco říct, ale nemá co. To je obecně problém českého popu posledních třeba 15 let. Máme v podstatě homogenní společnost, která nezažila velké konflikty, o kterých by se dalo zpívat, a tak nakonec textaři skončí v krasomalbě "láska - páska" a ve slovních hříčkách. Anebo v moudrech typu "Zdalipak věří kapři na život po Vánocích" a o tom, jak "zvracel svědomí do záchodové mísy" (ukázky z Racka), které vypadnou ze středoškoláků, když začnou psát poezii. Těšil jsem se, že tuhle textařskou stagnaci naruší v novém tisíciletí nástup hip hopu, ale nestalo se nic - Xindl X i Prago Union taky skončili u slovních hříček.

Ferenc: Právě kvůli těmto slovním hříčkám a moudrům se mi zdá, že cíleně míří na středoškolské publikum. Pokud tyhle šplechty a obecné, mlhavé a nekonkrétní "pravdy" mají být jeho upřímným, vážně míněným uměleckým výrazem, musím říct, že je Klus jako písničkář neuvěřitelně netalentovaný a zastydlý tak v osmé třídě. Je mu pětadvacet; v tom věku měl Dylan napsáno Blowin' In The Wind a Like A Rollin' Stone, Kryl se prozpíval do exilu…  Nejde mi o poukazování na "jinou dobu", ale na jinou míru talentu. Na druhou stranu Karel má pravdu, že české pop music chybějí témata.

Kdybych měl jmenovat současného písničkáře, který aspoň dohlédne na tu krylovsko-nohavicovskou laťku, budu v koncích. "Dvourozměrné" vtipálky typu Baumaxy či vcelku zábavného Záviše nelze počítat, ušlechtilí duchové ze sdružení Osamělých písničkářů či solitér Cermaque nemají "celostátní dopad" a víceméně si malují sen o tom, jaké by asi bylo být písničkářem TEHDY.

Veselý: Já bych Kluse úplně nepovažoval za „mimořádně netalentovaného". Celkem pěkně je vidět, že když dostane téma - čtyři skladby z konce desky pojaté jako monology hrdinů z Racka - najednou má o čem psát a i ta slova nějak víc dávají smysl. Už nemusí být za sebe, přijme masku herce a je to skok skoro kvantový.

Kroulík: Asi to bude právě tím, že tady „dostal" téma. Pilný, to on bude, vždyť je to taky sportovec, ostatně z celé jeho tvorby je kromě hry na osudovost cítit i ten takový výkonnostní pocit, že to prostě "dáš". A v těch veselejších kusech nebo na koncertech je to dokonce nálada „blbnutí na tréninku". Jako když kdysi dostával Miroslav Švandrlík zadání „udělej za pět minut básničku z deseti slov od diváků".

A co se týče onoho malování si minulosti, podle mě to dělá i Klus, dokonce víc než ostatní. Líbí se mu být bardem za nás všechny. Taky se mu strašně líbí být na pódiu -  až se při častuškách a juchandách nebezpečně blíží parodii sebe sama; třeba jako z Tele Tele.

Ale jinak mě fascinuje právě svou „všeobsažností" - tím, jak je v něm zakódované to horší ze starého i nového češství. Je v něm ančekubovské plebejství proti vrchnosti, které jen brání nechuť se změnit, i sebevědomí, se kterým tuhle roli bez reflexe naplňuje. A vidím v něm dokonce i archetypální příklad širé slovanské duše. Kdyby byl Milan Kundera sjížděč popkultury, měl by z Kluse perverzně upřímnou radost.

Co se týče posluchačů, možná máme pravdu všichni. Ostatně vedl hitparádu, a kdo dneska kupuje CD? Ti, kteří ještě nestahujou, a ti, kteří už nestahujou. Obojí proto, že nemají tak blízko k technologiím. Otázka pak samozřejmě je, co v tom ti mladí hledají.

Znají vážně Kryla? Je Klus jen básník - fešák s kytarou a publikum tu rovinu pseudokrylovství vůbec nevnímá? Naplňuje Klus českou poptávku po patosu a zdánlivém rebelství, která přetrvává v nás všech, a dělá to adekvátně dnešku? A možná mladí vlastně tuší, že to je celé trošku laciné - ale právě ta dosažitelnost („to bych vlastně uměl taky") je rajcuje. Nechtějí žádné „bolestné" a „vysocké" umění. Teda ne že bych jim ho nutil, ale tohle by taky poslouchat nemuseli.

Veselý: Nějak si říkám, že znát Kryla je dneska už k ničemu, zpívá o jiné době. Nakonec Kryl je dnes pro mladé stejně překroucený Landou. Možná bych to téma cílovky trochu převrátil na hlavu - cílovkou Kluse je podle mě posluchač českých mainstreamových stanic. Klus pěkně naplňuje jejich formát - disponuje kvalitami jako nekonfliktní, mladý, talentovaný, svěží a pro náctileté působí zdáním rebela... Přesně to, co média potřebují, aby nějak naplnila čas mezi reklamami, které jsou stejně nejdůležitější.

Abychom Klusovi úplně nekřivdili, textově je o krok dál před lidmi jako Marek Ztracený. O hudbě teda raději nemluvím - ta je pořád stejná, bezbarvá a bez zápachu. Ta laťka kvality je z nás položená tak nízko, že ji není problém přeskočit, stačí překročit. Zároveň si ale myslím, že Klus dávno narazil na svůj strop, kterým bylo druhé album Hlavní uzávěr splínu.
Proklamovaná „vážná deska" Racek je opravdu už spíš fraška než drama. Klus asi nebude mít příležitost - a bojí se, že ani důvod -, aby dál rostl. U nás je mediální sláva velmi rychlá a následně trvalá. Teď už může až do konce života objíždět estrády nebo hrát v seriálech, ke kterým zazpívá „hit" do titulků.

Ferenc: Karel má nejspíš pravdu, zdejší mainstreamové stanice chtějí mít "svý jistý" a Tomáš Klus je svým ostrovtipem či podvratností rozhodně nenabourá. Tak proč si ho nepřizvat, aby, když už je ta mediální tvář, nerozšířil úzký seznam "těch, kdo jsou v rádiu". Ale nízkost laťky je opravdu zarážející - mám na mysli především Klusův zpěv, který je vše, jen ne dobrý či příjemný. Tak mizerný hlas se z mainstreamových médií linul naposledy snad v éře Markéty Muchové.

Ale co, donekonečna zmíněné estrády a seriály a za patnáct let bude Tomáš Klus pasován na legendu. Pokud ovšem nezhasne jako před ním New Kids On The Block či Lunetic, kteří nepřežili zestárnutí jedné generace posluchačů a nástup druhé. Vracíme se tím k řečenému, ale z reakcí pod Klusovými videi na YouTube mám opravdu dojem, že jeho publikum tvoří většinou teenageři, jejichž vkus se v ideálním případě ještě několikrát změní.

Kroulík: Vlastně jsme nemluvili o tom hlavním, co dělá Kluse - o textech a chrlených verších. Jedna floskule praví, že opravdový mistr umí zhudebnit i telefonní seznam; Klus už dávno zhudebnil křížovkářský slovník i slovníky synonym, antonym a homonym. 

Kdosi mi říkal, že se mu Klusovy „milostné písničky" líbí víc než ty „politické". Možná jsou lepší, ale já si hlavně myslím, že v těchhle polohách není jeho „role" tak úděsná. Vždyť on zpívá něco jako „jó, tehdá, to jsme ještě poslouchali Mertu". To už je případ pro Chocholouška. Karel nedávno psal, že Lenny Kravitz vytváří jakési bezčasí ideální Ameriky, tedy zhmotňuje sny a klišé, které o sobě Amerika (nebo jedna její část) má. Klus tutéž službu slastného virtuálního světa dělá pro nás. Možná ani neexistuje a je to kolektivní halucinace.

Ferenc: Až do dneška jsem si byl stoprocentně jistý, že Klusova umělohmotná tvorba nemá šanci zlidovět. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že Klusovy písničky se mezi mládeží u piva opravdu zpívají. Na druhou stranu, když se to povedlo Nedvědům... Lidi asi potřebují banální soundtracky pro své banální životy, což mě nepřestane udivovat: copak nikdo netouží po audiozpestření? Asi jsem starej.

Veselý: Bezčasí je přesně to, v čem žije naše společnost i její pop kultura, ne? Mark Fisher napsal, že kapitalismus nám vnutil myšlenku, že tržní ekonomika nemůže nikdy skončit, protože by s ní skončil i svět. Já bych ho parafrázoval - česká popkultura nám vnutila myšlenku, že český pop nemůže zrodit nic jiného než prefabrikáty typu Kluse, kteří tu byli a budou.
Zdá se mi, že čeští posluchači jsou až chorobně zaměření na české texty - což samozřejmě tuto „písničkářskou vlnu" drží u kormidla.

Možná to souvisí i s tím, že u nás nikdy ani neproběhla žádná velká hudební revoluce, která by zahýbala mainstreamem - punk, post-punk, rave, hip hop - nic z toho nedokázalo atakovat hlavní proud, ve kterém hraje pořád ten stejný pop-rockový papundekl a´la Elán a Team. A do něj se zpívá to naše veršované peklíčko.

Kroulík: Ano, film u nás vůbec není založen na obraze a hudba na zvuku; to je jen obloha. Ale ještě poslední věc k textovým banalitám, abychom taky dali pozitivní příklad. Mám pocit, že jistá předvádivost a lacinost k současné hudbě může patřit - a že dokonce může pracovat ve prospěch věci. Vezměte si Čokovoko, ty mají rýmy snad ještě prvoplánovější a blbější - ale všechno je to přiznané, a tudíž celé děsně vtipné. A zasazuje to jejich příběhy do kontextu doby, ve které se do všeho plete poměřování popkulturou i vlastní sebeprezentace za každou cenu. 

Mimochodem, těšíte se, až vás Tomáš znectí žertovně kritickou písní Už zase se tu zakazuje zpívat? S tebou to, Karle, bude lehký: Když píše Veselý, nemá to pravda veselý. Ale Petr? Leda snad Ferenci/v kredenci.

Veselý: Když bude Klus rýmovat o kriticích, alespoň budou mít jeho texty konečně nějaké téma. U nás jsou všichni písničkáři hodní lidičkové; třeba z nich zlost konečně udělá umělce, kteří mají co říct. Nepřítel je prostě potřeba. A kritik je v Česku nepřítel všech, možná dokonce v první řadě čtenářů a diváků.

Ferenc: Nojo, jenže Čokovoko jsou chytré holky a dělají si srandu samy ze sebe i z okolního světa. A díky daru humoru toho dokážou sdělit víc než agitující patetický bard. Já mám totiž dojem, že Klus se při psaní ani tak nedívá kolem sebe, ale píše tak, "jak psát se má". Naplňuje škatulku, aby v ní nebyl ani kousek místa a zároveň nic nepřečuhovalo. A ad text je tu Vodňanský: Pějme píseň o Ferenci / má tiskovou konferenci / konferenci tiskovou / bije holí nepovolí / bije holí lískovou…

autor: Petr Ferenc, Pavel Kroulík, Karel Veselý | 12. 10. 2011 16:35

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama