Rozhovor - Kluci kde ste? ptají se Tata Bojs novou deskou, která vychází tři roky po koncepčním Nanoalbu. S ním kapela, která se na koncertech pořád představuje jako "ta z Hanspaulky", vstoupila mezi největší české skupiny.
Pro tentokrát ale Tata Bojs chtěli zkusit něco jiného. Natočili písničkové Kluci kde ste?, které pokřtí dnes v pražském klubu Akropolis, pak se s ním rozjedou do dalších měst na festivaly Majáles a na podzim vyrazí na vlastní turné. Už bez hostující zpěvačky Kláry Nemravové.
Na otázky Aktuálně.cz odpovídal textař a baskyrarista Marek Huňát zvaný Mardoša, spolu s Milanem Caisem zakládající člen Tata Bojs.
A: Nanoalbum nebylo jen deskou se sevřeným příběhem, ale doprovázely ho tematické koncerty, DVD, kniha. Bylo pro vás vnitřně těžké tenhle neskromný koncept překonat?
Nanoalbum jsme jako tíhu nevnímali, ale teď jsme chtěli jít opačným směrem. S koncepční deskou jsme se vyčerpali, i když to byla zajímavá odbočka, žánrové cvičení, do kterého jsme vložili hodně energie, udělat její pokračování nás ani nenapadlo, U Kluci kde ste? jsme si řekli, že si od jednoho tématu odpočineme a natočíme roztěkanou klučičí desku. Nebudeme přitom řešit, jestli se tam zrovna tahle písnička hodí, nebo ne, dali jsme průchod všem momentálním nápadům. To, že deska má jednotnou atmosféru a dají se na ní najít společná témata, je dobře, ale nebyl to záměr.
A: Co znamená "klučičí deska"?
Chtěli jsme ji udělat uvolněně, bezprostředně, ne moc vymyšleně... prostě jako kluci. Kluci, kteří si hrají a neřeší, co z toho bude. Ale ne v tom smyslu, že by byla macho a elitářsky jen pro kluky, holky můžou s námi. Uvědomujeme si, že už jsme dospělí, máme rodiny a přes naši zodpovědnost za ně sledujeme, kam celý svět spěje a to posouvá naše písničková témata. Zároveň nechceme ztratit hravost.
A: Co na desku řeknou holky?
To jsem sám zvědavý, ale říkám si, že když je to klučičí deska, holky by mohla zajímat o to víc.
A: Populární hudba věčně krouží kolem zvolání "miluji tě" nebo "nenávidím tě", případně "chci tě..." Proč se Tata Bojs milostným písním vyhýbají?
Na Kluci kde ste? je jeden lovesong, Informační, alespoň tak tu písničku vnímám já. Těch základních klišé jsme se snažili vždycky vyvarovat nebo je aspoň zparodovat, tím nemyslím, že by na desce nebyly, jen si naše citové výlevy píšeme po svém.
A: Možná paradoxně k tomu jste si na desku přizvali mužské vokální těleso Ženy. Jak se vám je podařilo zlákat mezi vás kluky?
Na konci písničky Vítací má znít sbor a když jsme to nahrávali, Milan (Cais) říkal "tady by to chtělo nějaký chlapy, třeba jak zpívaly Ženy". Jejich deska K smrti vylekán je pro nás kultovní, ale věděli jsme, že léta už nevystupují a všichni nám říkali, ať nepočítáme s tím, že se dají dohromady: žijí různě, hudbě se nevěnují a nemají ani telefony.
A: Ale sehnali jste je...
Dostali jsme ale nějaký kontakt na Hmyzáka (Zdeněk Novák, zakládající člen Žen - pozn.) a zašli za ním do práce. Byl překvapivě vstřícný a slíbil, že se přes Vánoce zkusí s ostatními spojit. Hodně nám pomohlo, že Ženy na přelomu roku vystoupily na svatbě Míry Wanka z Už jsme doma, kde jsme se hned domluvili na nahrávání ve studiu. Vzali s sebou ještě svého maskota Radomila Uhlíře a pro nás to byla velká událost. Šli do toho s velkým nadšením a nám přišlo neuvěřitelné, že někoho takového máme na desce.
A: Ženy přišly, žena odešla. Kam se ztratila Klára Nemravová, vaše dlouholetá hostující zpěvačka?
Není v tom nic fatálního, prostě toho měla hodně. Pracuje jako webmaster a má čím dál víc zakázek, navíc si s Gregory Finnem založila vlastní projekt Jesus Chrysler and Jane Honda, který je jí hudebně blíž než Tata Bojs. U nás byla jako doprovodná zpěvačka a zpívala jen duety, doufám, že ji to s námi bavilo, ale všichni jsme to brali jako věc, která může jednou skončit. Tak se stalo... ale nikdo jí nenaznačoval, že my jsme ti kluci... my se s holkama bavíme!
