Praha - Když se jí novináři ptají na název třetí desky, v překladu Hodná holka začala zlobit, odpovídá v tom smyslu, že nechce, aby si lidé mysleli, že je zlá.
"Zlobit neznamená nic zlého, u každého člověka to znamená něco trochu jiného a v mém případě to znamená, že jsem se pokoušela trochu zariskovat a překročit vlastní stín," říká zpěvačka hitu, který právě okupuje hitparády v Americe i Británii. Singl Umbrella, duet s Jayem Z, vede na ostrovech už šestý týden.
Narodila se před devatenácti lety na Barbadosu, kde ji také objevil americký producent na dovolené. A vzhledem k okolnostem to Rihanna s nějakou rebelií hned od začátku nemohla myslet moc vážně. Když mladičká zpěvačka sedí v právě kanceláři rappera Jay Z a podepisuje smlouvu s hiphopovým a r´n´b vydavatelstvím Def Jam, na vyskakování není čas ani nálada.
V době, kdy chystala debutové album, měla na kontě titul Miss Combreme a produkci vlastního muzikálu, který dala dohromady s spolužáky na střední. Jinak jen silný hlas a marketingovým nárokům odpovídající vzhled.
Debutovou desku vydala v roce 2005; alba Music of the Sun se dodnes po světě prodaly na dva miliony kusů. Se dvěma slušnými hity Pon De Replay a If It´s Lovin That You Want předskakovala na turné Gwen Stefani. Soulem, reggae i funky a hip hopem dochucený pop jí brzy zajistil spoustu fanoušků.
Rihanna se nechala ještě v roce 2005 slyšet, že by ráda přišla s novým albem, které by víc odráželo její osobnost. Deska A Girl Like Me znamenala posun; producenti dokázali desku vybavit velmi působivým zvukem, který měl sice daleko k futuristickým aranžím, nicméně v intencích českého rozhlasového éteru to byl skoro underground.
A jak je tomu s aktuálním albem, které se snaží navodit dojem, že Rihanna nabízí další zásadní změnu? Jistě, každá deska dnes potřebuje legendu; příběh, který média zopakují, nicméně jinak Rihanna je rebelka jako jsou Pink nebo Avril Lavigne punkerkami.
Že své rebelii věří, dodává všemu spíš komický rozměr se smutným ujištěním, že "bojovník proti zkostnatělému showbyznysu" je dnes jen marketingovou kategorií a drsnější zvuk neosobním znakem osobní doby.
Pokud odhlédneme od úsměvných manipulací, zůstává deska, která by mohla fungovat jako učebnice progresivního popu současnosti. Podle světového tisku si Rihanna řekla o místo v elitním klubu popových hvězd.
Songy jako Sell Me Candy nebo Lemme Get That skvěle vstavěné a nesou výrazný rukopis asi nejžádanějšího producenta současnosti Timbalanda. Ten si může odškrtnout další splněnou misi, na jejímž konci je další deska, která zase trochu změní standardy popu.
Jistě, Rihanna je zase talentovaná zpěvačka, ale jinak je tahle "rebelka" v dokonale seřízeném stroji vlastně kolečko navíc...
