Recenze - Jestli fenomén Support Lesibens něco vnucuje, pak to jsou otázky o prožívání času. Například: Do jaké doby by se dala datovat jejich tvorba, kdybychom neznali ediční plán vydavatele?
Jak dlouho může kapela zůstávat kreativně na místě, než to začne být nápadné? Dají se dvě tvůrčí etapy - minulost ostré party versus současná vstřícnost českým rádiím - vydávat za vývoj? Jak dlouho trvá, než slížete nanuk?
Kdybych chtěl být ironický, tak řeknu, že jsme na Aktuálně už dlouho nepsali o britském umělci Damienu Hirstovi a je na čase ho připomenout. V jedné z jeho prvních slavnějších instalací A Thousand Years (Tisíc let) nechal v uzavřeném akváriu muší larvy, tlející kravskou hlavu a zapnutý elektrický hubič hmyzu.
Support Lesbiens - Twice Shy
Larvy se vylíhnou do much, nasytí masem a uškvaří na proudu: sledujete životní cyklus na velmi omezené ploše. Support Lesbiens se na scénu sice vrátili až v roce 2001, ale tisíc let to připomíná už nyní. Nemá smysl morbidně zkoumat, v kterém stádiu se zrovna nachází, ale evidentní je, že počínaje comebackem s albem Regeneration? strčili svoje larvy do malého akvárka.
Mohli bychom tady pitvat, jak se se znovu nalezeným bubeníkem Sváťou Čechem - z dob, kdy ještě hrávali v klubu Bunkr - přiostřil zvuk. Mohli bychom si říkat, že Supporti zase přitvrdili, ovšem byla by to debata, která by nebavila ani vás, ani mě. Protože největší div téhle kapely spočívá v tom, z jakého bezčasí se její skladby a alba vynořují.
Aby nedošlo k mýlce: bezčasím se nemyslí ta absolutní rovina, na níž andělíčkové s nahýma prdýlkama hrají badminton a polemizují o Nietzscheho Nečasových úvahách, ale naprostá absence kontextu a návaznosti na současné hudební dění, kterou doplňuje obří nechuť zkoušet cokoli nevyzkoušeného. Zvlášť to posledně jmenované popisuje tendenci, které se kupodivu snaží vyvarovat i takové stability českého mainstreamu jako Chinaski nebo Kryštof.
Nejbližší žánrová kategorie pro Support Lesbiens totiž zní „melodický post-grungeový pop rock" - což je muzikologický terminus technicus označující „hudbu pro lidi, kteří se o hudbu nezajímají a nemají ji rádi."
To znamená, že už předem počítáte se sníženou pozorností poslechu. Připomíná to situaci, kdy mluvíte a nechcete nic říct - jen získáváte čas. Televize s vypnutým zvukem. Bravo, jestli jste si vybavili Nickelback, zabili jste tak dvě mouchy jednou elektrickou ranou.
Každá ze skladeb na Lick It by pro svou image seriozní kulisy mohla posloužit jako podkres do reklamy na důchodové připojištění, stavební spoření nebo montované kuchyně. Telefonní operátoři i tvůrci televizních jinglů už dávno sázejí na odvázanější hity, ovšem tady se obracíme na ustarané dezorientované třicátníky, v nichž je potřeba utužit zodpovědnost a zvnitřnit krédo: „Nejdřív práce, pak zábava. Ale fakt jen decentní, zítra je zase práce."
U Support Lesbiens před a po nerozhoduje, což dobře ukázala loňská bestofka - a Lick It na fungujícím modelu pochopitelně nic nemění. Podle charakteru, emoce ani zvuku nepoznáte, jestli bylo dřív nové Twice Shy, English Stereo, Cliché nebo Bet My Soul. Nemá to vliv, poněvadž tvorba v jejich případě bohužel není cesta, nýbrž hromadění téhož.
Kdybych si chtěl hrát se slovy, řeknu, že když jeden dělá totéž, je to pořád totéž.
Support Lesbiens: Lick It. CD, 46 minut. Vydala firma Universal, 2008.
