České duo Sundays On Clarendon Road: V době klimatické krize je hudba zbytečná

Jiří Špičák Jiří Špičák
10. 8. 2019 10:55
Nenápadná dvojice, která si říká Sundays On Clarendon Road, za deset let na české alternativní hudební scéně prošla lecčím: bojovala s nedostatkem motivace a času, málem se rozpadla kvůli narození dítěte. Nakonec ale právě otcovství zpěváka, autora textů a básníka Jonáše Zbořila inspirovalo novou desku Solid State. Desku o konci světa.
Duo Sundays On Clarendon Road tvoří Jonáš Zbořil a Jan Tůma.
Duo Sundays On Clarendon Road tvoří Jonáš Zbořil a Jan Tůma. | Foto: Karolina Ketmanová

V knize Cesta amerického spisovatele Cormaca McCarthyho bezejmenný otec a syn pojídají konzervy v postapokalyptickém světě, hráč ve slavné videohře Fallout se ve světě po atomové válce živí leguánem na špejli a na zemi zatopené oceánem ve filmu Vodní svět je nejdražší komoditou keřík rajčete.

Obal nové desky Sundays On Clarendon Road.
Obal nové desky Sundays On Clarendon Road. | Foto: Bad Names

Jonáš Zbořil a Jan Tůma z pražské elektropopové kapely Sundays On Clarendon Road mají jinou vizi stravování po globální katastrofě. Svoji aktuální desku Solid State vydali ve formě kódu ke stažení, vytištěného na sáčku s instantní polévkou.

"Zavolali jsme do továrny na polévky v Číně a tam řekli, že nám samozřejmě naši polévku vyrobí," vypráví ve svém vršovickém bytě zpěvák Jonáš Zbořil. "Museli bychom ale odebrat celý lodní kontejner, což je asi třicet tisíc polévek. Na to jsme opravdu moc malá kapela. Takže jsme nakonec našli českou firmu."

Zeleninová instantní polévka je symbol, poslední záchrana poté, co civilizace zanikne. Pro Sundays On Clarendon Road se jedná o velké téma: tíha klimatické krize a mlhavá budoucnost světa jako motiv zřetelně vystupuje ze všech deseti písní na desce. A velkou roli v tom hraje i Zbořilova dvouletá dcera Jindřiška. Během rozhovoru si hraje pod stolem nebo napjatě pozoruje točící se desku na gramofonu.

"Když jsem zjistil, že je moje žena těhotná, začal jsem si dělat větší starosti o svět," vzpomíná Zbořil.

"Čím je Jindra starší, tím víc mi na ní záleží a uvědomuju si, jak je hrozně důležitá. Ten můj strach se navíc ještě násobí tím, jak se o klimatu čím dál tím víc mluví. Když Mezinárodní panel pro změnu klimatu vydal zprávu, že nám zbývá posledních dvanáct let na to, abychom s tím začali něco dělat, najednou to začalo kulminovat. Přijde mi, že se o tom už píše všude."

Jonáš Zbořil a Jan Tůma.
Jonáš Zbořil a Jan Tůma. | Foto: Karolina Ketmanová

Klimatická změna přirozeně proplouvá i do popkultury, hudebníci jsou mezi prvními, kteří novou situaci zaznamenávají. Stačí vzpomenout na zpěvačku Anohni, kapelu Radiohead nebo superhvězdu Beyoncé. Se Sundays On Clarendon Road se teď téma výrazněji dostává i na českou scénu.

Album Solid State začalo vznikat v době, kdy se o klimatu zdaleka tolik nemluvilo. "Když se ta hysterie letos vystupňovala, deska už byla prakticky hotová," objasňuje Zbořil.

"Hodně jsme řešili, jakou metodou ji vydáme, protože to má taky nějaký environmentální dopad. Nebo jestli ji vůbec vydáme. Teď zrovna mám fázi, kdy si říkám, že nemá cenu nic dělat. Nemá cenu dělat umění, je to k ničemu. Ale nezasahuje to jenom do umění, ovlivňuje to i tvůj osobní život."

Podle Zbořila je možné, že kdyby kapela začala natáčet až teď, možná by nahrávka nevznikla. "Je čas mobilizovat se a dělat něco, co má větší smysl. Ne o tom napsat písničku. I tou písničkou ale můžeš někoho donutit se zamyslet, přečíst si nějaký článek. Aspoň na pár vteřin."

Skladba Try z nové desky Sundays On Clarendon Road. | Video: Bad Names

Solid State je promyšlené album, ve své genezi pomalé i opatrné. Zřetelně ukazuje, že Sundays On Clarendon Road byli vždy jen jedním ze Zbořilových projektů - zpěvák a autor textů se dále věnuje rozhlasové publicistice, vydává sbírky básní a dočkal se i nominace na knižní Cenu Jiřího Ortena nebo Magnesii Literu.

Všechny jeho činnosti se však prolínají. Intimita básní, kterými se v minulosti vyrovnával třeba s matčinou smrtí, zní také z písňových textů Sundays On Clarendon Road.

"Na desce je podstatný kontrast," říká Zbořil. "Optimistické věci směřují dovnitř a pesimistické ven. Nejlíp je mi s mojí ženou a dcerou, je tam ta něha, která je u některých songů patrná. Na druhou stranu jsou tam ale i apokalyptické vize. Máš radost z toho, že máš rodinu, zároveň máš ale i strach, protože karty jsou vyložené na stůl a můžeš všechno ztratit. Jsou tam skladby, ve kterých si představuju, že jsme zavření v detenčním táboře a pořád si myslíme, že všechno dobře dopadne. Je tam i písnička Passing Moment, ve které si představuju svět za tisíc let, ve kterým přežily břízy, bažiny a různý hmyz. Ale tak to vůbec být nemusí, nemusí přežít vůbec nic."

Jan Tůma a Jonáš Zbořil.
Jan Tůma a Jonáš Zbořil. | Foto: Karolina Ketmanová

Když Sundays On Clarendon Road před deseti lety vznikli, stavěli na minimalistickém zvuku akustické kytary a zpěvu, do kterého teprve postupně přidávali laptopové podklady. Změny se děly pomalu. Koncerty, kterých se Jonáš Zbořil podle vlastních slov pořád děsí, nebyly tak časté.

V kontextu pomalé zvukové evoluce představuje aktuální album Solid State obrovský skok. Ve spolupráci s hudebníky z domovského labelu Bad Names - producentem Tomášem Havlenem nebo zpěvačkou Anetou Martínkovou z kapely Margo - udělali Sundays On Clarendon Road krok do míst, kde se aktuální elektronický pop potkává s hiphopem nebo indie folkem.

Tíživému tématu klimatické změny odpovídá i zvuk. "Je tam song Stålenhag, který zpívá počítač, ten vokál je tam modulovaný. Říká ti to jiná entita, korporátní hlas, který ti velí a říká ti, že ty jsi ten jediný, kdo to může nějak zlepšit. Tady jsme se hodně hádali o ten počítačový hlas, Honza tvrdil, že to není moc hezké, ale já jsem mu říkal, že to nemá být hezké, že to má být hlavně realistické."

U kapely, která si s sebou pořád nese nálepku libozvučných uplakánků, je to výrazné přenastavení.

Titulní song Solid State z nového alba Sundays On Clarendon Road. | Video: Bad Names

Přitom nechybělo málo a sestava už vůbec neexistovala. "V době, kdy jsem věděl, že se narodí Jindra, jsme přestali koncertovat. Padla na mě nějaká krize, měl jsem pocit, že se narodí dítě a nebude na nic čas," vysvětluje Zbořil.

"Pak se ale najednou Jindřiška narodila a mě to naopak přehodilo, vystřelilo mě to zase zpátky. Chtěl jsem něco dělat. Moje žena v noci kojila a já jsem chodil do vedlejšího pokoje, kde jsem ve čtyři ráno skládal na klávesách písničky. Honza si pořídil elektrickou kytaru s efekty a najednou jsme během několika týdnů udělali spoustu skladeb. Pak jsme začali intenzivně pracovat na natáčení. Producent Tomáš Havlen má dvě děti, Honza lobbuje za klima na české vládě a já se starám o dítě, takže 'intenzivně' neznamená, že bychom to zvládli za týden. Museli jsme ji dělat dva roky."

Původní plán zněl: natočit album, které Sundays On Clarendon Road zbaví pověsti popových melancholiků. "Demoverze byly radikální, syrovější, což je logické. Chtěl jsem to udělat úplně jinak, už mě nebavily sladkobolné riffy. Hodně jsem poslouchal hiphop, Buriala, s Tomášem Havlenem jsme udělali spoustu radikálních rozhodnutí."

V profilu na serveru Bandcamp o sobě Sundays On Clarendon Road mluví jako o outsiderském popu a to je asi škatulka, ze které se nikdy úplně nevymaní. Ani není důvod.

"Kdybychom se víc snažili, lidi nás budou víc poslouchat, budou o nás víc vědět," myslí si Zbořil. "Je to ale naše chyba. Nemakáme. Producent Tomáš Havlen se nás často ptal, co vlastně chceme. Chceme být slavní? Já nechci, protože se bojím té konfrontace. A taky mám jiné zájmy. Sám tu kapelu trochu shazuju a lidi jsou pak překvapení, že spousta věcí, které jsme nahráli, je dobrá."

Zbořilovi v definování zvuku kapely pomáhá i jeho působení v Českém rozhlase, na Radiu Wave už několik let moderuje pořad pro začínající kapely Startér. "Říká se, že hudební novináři jsou jenom hudebníci, kteří neprorazili. Já si ale myslím, že každý hudebník by měl být trochu novinář, měla by jej zajímat hudba, měl by sledovat, co se děje okolo něj. Když si nekultivuješ vkus, neobjevuješ nové věci, tak tě to omezuje, zasekneš se a nerozšiřuješ si slovník. Nechápu hudebníky, kteří nečtou recenze a neposlouchají novou hudbu."

Ve světě, ve kterém - jak vyplývá z desky Sundays On Clarendon Road - možná brzy přestane vznikat nová hudba, je to hodně optimistický názor. Přes veškerou skepsi z něj čiší důvěra v muziku a všechny emoce, které ji pohánějí.

Sundays On Clarendon Road: Solid State
Autor fotografie: Bad Names

Sundays On Clarendon Road: Solid State

Bad Names 2019

Album Solid State je nakonec nejdůležitější v tom, jak málo se vztahuje k současné české scéně. Niterný pop poučený klubovou hudbou i elektronickým písničkářstvím obývá úplně jiný svět než pražské kytarové kapely. Jonáš Zbořil s Janem Tůmou si projektují vlastní půdorysy, ve kterých je byt starého vršovického domu důležitější než pódium na letenském Stalinu a četba poezie stejně zásadní jako vychovávání dítěte.

Jejich album živí láska, ať už otcovská, manželská, nebo k planetě. I díky tomu jsou Sundays On Clarendon Road ještě pořád nejistí, chybí jim egoistické sebevědomí a často okatá touha prorazit do zahraničí. Na Solid State, první opravdu velké desce po deseti letech existence skupiny, dokázali tuhle nejistotu přivinout k sobě, užít si ji - a udělat z ní svoji největší přednost.

 

Právě se děje

Další zprávy