Tentokrát jsou ty písně jen moje, říká Staples před nedělním koncertem v Akropoli. Jeho vystoupení je sice prezentováno pod jménem domovských Tindersticks, ale Staples v rozhovoru pro Aktuálně.cz prozradil, že se teprve musí poradit, co s kapelou dál. Ale i s jeho vystoupením můžou být příznivci melancholické romantiky spokojení. Už proto, že v Akropoli v jeho sólovém projektu uvidí alespoň polovinu původní notthinghamské šestice - a hlavně uslyší Staplesův nenapodobitelný hlas.
Naživo i ve studiu ve vašem projektu účinkují další dva kmenoví členové Tindersticks: klávesista David Boulter a kytarista Neil Fraser. Koncert má podtitul Tindersticks hrají Staplese. Nakolik jsou tedy obě polohy rozdílné?
Jasně, může se to zdát trochu schizofrenní, ale jen na první dojem. Jiný je hlavně způsob práce. Když v Tindersticks přinesete nápad, téma nebo dokonce hotovou melodii, pracuje na jejím dotvoření až pět dalších lidí. Jste sice původním autorem, ale velmi záhy ztrácíte svrchovanou kontrolu nad tím, kudy se věc bude ubírat, kam se vaše dítko rozběhne.
A to vám vadilo?
Vždycky mě bavilo tenhle proces podstupovat a čekat, co se nakonec stane. Nezřídka to je něco úžasného a pocit z výsledku nesdělitelný. Když jsme si ale s kapelou dali před časem pauzu, hned jsem chtěl vyzkoušet opačný přístup: Vypiplat tu píseň sám do posledního detailu aranže a nedat ji z ruky jen tak... Že jsou u toho kromě jiných Dave a Neil, znamená jen tolik, že na jejich party neznám vhodnější instrumentalisty.
Získat věhlas jako lídr významného souboru a pustit se do sólového projektu - takové pokusy nedopadají šťastně. Vy jste navíc vydal dvě desky hodně brzy po sobě.
Takhle jsem nepřemýšlel. Měl jsem několik melodií, které se v Tindersticks nezúročily, tak jsem se je prostě rozhodl poslat do světa sám za sebe. Tak jednoduše vznikla první kolekce. Mezitím jsem ale neuvěřitelně rychle vychrlil tucty dalších písní a potřeboval jsem s nimi okamžitě nějak naložit, nebo bych se zbláznil!
Věděl jsem, že u nové desky chci jít ještě dál a jinam hlavně produkčně. Autorský rukopis nezměníte, ale tohle se dá dělat na tisíc způsobů!
Proto jste ji nahrával v Nashvillu, Mekce country music?
To ani ne... Spíš jsem chtěl, aby to bylo spontánní, prostě dílem okamžiku. Žádný zdlouhavý proces! A proč v Nashvillu? Dlouho jsem toužil znovu pracovat s Markem Neversem z Lambchop, který už v roce 2000 produkoval singl Tindersticks What Is A Man. Pořád jsme se domlouvali, že spolu určitě něco uděláme, ale až teď byla ta správná příležitost. Tak jsem jel k němu domu do studia v Nashvillu. Jinak je celkem paradoxní, že na albu mám samé evropské hráče. Dokonce i basista Volker Zanda z americké kapely Calexico je Němec...
Druhá deska Leaving Songs skutečně zní poměrně jinak, než jsou vaši příznivci zvyklí od Tindersticks. Na co se mají připravit v koncertní podobě?
No že je to jiné. Nejsou to Tindersticks!
Když jsme u toho, co Tindersticks do budoucna? Poslední turné jste dokončili v listopadu 2004, poslední nahrávku vydali dokonce ještě o rok dřív...
Dohodli jsme se, že se po delší době teď na jaře sejdeme a podebatujeme. Nebylo by dobré předbíhat událostem... Každý jsme nějak vytížený. Já s Davidem Boulterem jsme paralelně dokončovali k vydání dlouho připravovaný projekt Songs For The Young At Heart, takové naše hudebně literární pojetí vzpomínek na dětství. Vyjde v únoru...
Prý jste se také přestěhoval za kanál La Manche...
To je pravda. Žiju teď ve Francii a pomalu si zvykám. Byl to velmi zvláštní a hektický rok. A vůbec všechno je teď pro mě nové! Jiné!
PROFIL: NA KŘIŽOVATCE PODIVÍNŮ
Tindersticks na začátku 90. let zapůsobili na hudební scéně jako zjevení; svěží vánek v záplavě amerického grunge a brit-popu. Osobitost, nepřehlédnutelnost i mnohá ocenění jim vydobyla zvláštní melancholická instrumentace nikterak jednoduchých, přesto jakoby líných - a hlavně silných romantických melodií ala Lee Hazelwood. Stejně jako literárnost textů a především projev Stuarta Staplese. Zpěváka, jenž často bývá označován za strážce křižovatky, na které se střetávají tak rozdílní podivíni jako Leonard Cohen, Nick Cave, Mark Lanegan, Bob Dylan nebo Ian Curtis z Joy Division.
Tindersticks mezi lety 1993 a 2003 vydali osm výtečných studiových alb a bezpočet singlů, několikrát úspěšně koncertovali i v Česku. Přestože se občas sejdou k jednorázovému raritnímu vystoupení, oficiálně mají od konce roku 2004 přestávku. Jejich frontman Staples vydal od té doby dvě sólové desky. Lucky Dog Recordings 03-04 (vyšla 2005) a loňskou Leaving Songs, kterou již nahrál v Nashvillu pod dohledem věhlasného producenta a člena bizarní americké country kapely Lambchop Marka Neverse. V neděli ji představí v pražské Akropoli. Důstojným předskokanem bude projekt Václava Havelky Selfbrush.