Recenze - Marně vzpomínám na případ, kdy by obyčejná indie-rocková kapela vzbudila tolik nenávisti jako Vampire Weekend po vydání svého bezejmenného debutu přesně před dvěma lety.
Jejich optimistické a sluncem prozářené písně jako kdyby ani nepatřily do posledního roku Bushovy vlády. Invenční použití kláves a afrických rytmů pro změnu působilo stejně nepatřičně v zatuchlých vodách amerického indie rocku. A vzývání Paula Simona a Petera Gabriela? Neslýchané!
Lehkou chůzí do Afriky
Někteří novináři je obvinili z hudebního kolonialismu; dokonce z imperialismu, s nímž zneužili africkou hudbu. Jiným nevonělo, že to jsou kluci z bohatých židovských rodin, jejichž písně se točí výhradně kolem seminářů literatury na Columbia University. Alice Cooper shrnul veškerou kritiku z pozice ortodoxních rockerů: „Vampire Weekend nemají žádné koule."
Přestože si razantním nástupem vysloužili srovnání se začátkem kariéry The Strokes, byl debut Vampire Weekend ve svém základu anti-rockový - navazoval na vedlejší proudy v popu, které loví vlivy mimo klasický západní kánon (Beatles, Rolling Stones, Dylan). Hledat v jejich hudbě drsné kytarové riffy, autentickou špínu ulice či pot je marné - v žádném případě to ale neznamená, že Vampire Weekend jsou automaticky popový brak.
Kdo se dokázal přenést přes zjednodušené ideologické vidění hudby, musel si přiznat, že Vampire Weekend natočili jeden z nejbáječnějších debutů minulé dekády. Zamilovali jsme si je jako Obamu - stejnou láskou, kterou lidé milují svoje štěňátka," shrnuli to pěkně nedávno ve webovém magazínu Tiny Mixtapes.
DNA světové hudby
Po oslnivém a sebevědomém debutu nemohli Ezra Koening a spol. udělat na Contra nic rozumnějšího než rozvíjet svébytný zvuk první desky - a jít v pátrání po DNA současné globální hudby ještě o něco hlouběji.
Pořád stojí jednou nohou v afro-beatech (Run) a milují euforické melodie (úvodní Horchata), zároveň ale zkouší neobvyklým způsobem propojovat hudební tradice. Vystřihnou suverénní etno-punk Cousins (překvapivý pilotní singl), křehkou Taxi Cab postaví jen na klavíru a Diplomat's Sun upletou z digitálního beatu, samplů vypůjčených od rapperky M.I.A. a smyčcových nástrojů.
Třicet a něco minut Contra je apoteózou kreativních schopností hlavního autora písní Ezry Koeniga a důkazem, že úspěch debutu nebyl náhodný. Zároveň je to fascinující skládanka globálního popu.
Globální, nikoli globalizovaný pop
Vampire Weekend patří do skupiny současných interpretů, které fascinují hudební dálavy a nebojí se je konfrontovat se západní hudební tradicí. Současní "amatérští etnomuzikologové" jako americký DJ Diplo, srílanská rapperka M.I.A. nebo belgicko-malavijský tým The Very Best se nezajímají ani tak o konzervovanou tradiční hudbu jako spíše o živé podoby popové či taneční hudby, které v Africe vznikly střetáváním jejích tradic se západními vlivy.
M.I.A. spolupracuje s aboridžinskými rappery, kteří se shlédli v Tupacovi, a Diplo sestavuje kompilace brazilského digitálního funku, který se odkazuje na Jamese Browna. Ve stejném duchu si Vampire Weekend vypůjčují kytarové motivy od krále nigérijského stylu highlife Sira Victora Uwaifa, který se pro změnu shlédl v americkém free jazzu.
Poslední čtvrtstoletí se nadnárodní firmy hudebního průmyslu snažily vnutit světu jednu formu globalizovaného popu, teď lokální scény vrací úder v podobě vlastních originálních mutací. Není to world music v původním smyslu, americký etnomuzikolog Wayne Marshall navrhuje termín global ghettotech. Popisuje s ním hudbu, která vzniká v síti tanečních velkoměstských subkultur a je spojená společnou post-koloniální zkušeností.
Clash - otcové globální revoluce
Překvapivým referenčním bodem druhé desky Vampire Weekend jsou britští The Clash. Název alba Contra nejspíše odkazuje na kontra-revoluční vojenské jednotky z občanské války v Nikaragui, jejichž nepřáteli byla Sandinovská fronta národního osvobození - po níž nazvali The Clash v roce 1980své album Sandinista!
Wikipedie pokračuje ve výčtu referencí: v závěrečné skladbě I Think Ur a Contra citují název jednoho singlu Clash a texty ke skladbám Taxi Drive a Diplomat's Son byly prý inspirované zpěvákem Joe Strummerem.
Čím britský anarchista inspiroval newyorskou aristokratickou kapelu? Často se na to zapomíná, ale Clash byli mezi prvními rockovými kapelami, které se nechaly ovlivnit
karibskou hudbou a počínaje coververzí Police & Thieves Juniora Murvina z roku 1977 ji infiltrovali do své hudby, potažmo do rocku vůbec.
Ezra Koening se nechá fotit s elvisovsky (a strummerovsky) zvednutým límcem u košile, zároveň provokuje své nepřátele a na obal Contra nechal vyfotit holku v „tenisovém" tričku s límcem, které je spojováno s módou vyšší třídy. Vampire Weekend se na třídní boj dívají očima studentů literatury na elitní univerzitě - tedy s nadhledem.
Druhé album Vampire Weekend není nijak revoluční, ale rozhodně není ani kotrarevoluční. Krásný sen o chytrém a odvážném popu napájeném z originálních zdrojů prostě a jednoduše pokračuje. Někdo čekal něco víc?
Vampire Weekend: Contra. CD, 37 minut. Vydala firma XL Recordings/ V-nique, 2010.
