Recenze - Přestože se najdou výjimky, kariéry hip-hopových hvězd zpravidla netrvají příliš dlouho. Pětatřicetiletý symbol kalifornského gangsta-rapu Snoop Dogg, který se poprvé objevil na scéně už před více než 16 lety, tak patří ke služebně nejstarším rapperům, kteří pořád hrají první ligu.
Jeho devátý studiový počin, album Ego Trippin', potvrzuje, že Snoop - vlastním jménem Cordozar Calvin Broadus - ještě zdaleka nepatří do starého železa.
Okřídlené tvrzení, že starého psa novým kouskům nenaučíš, u něj navíc platí jen z části. Jde především o témata, která na štědré ploše 77 minut (celkem 21 tracků včetně intra) rozvíjí.
I tentokrát jde především o oslavu sebe sama (vzhledem k názvu alba by ostatně byla pošetilost čekat něco jiného) a všeho, co má Snoop rád - tedy především lehkých drog a lehkých žen.
První obláček marihuanového dýmu vypustí rapper z úst (slyšitelně) už v prvním verši první sloky první regulérní skladby na albu (Press Play). Než sloka skončí, dostane se i na nezbytné ženské zavzdychání, a to hned po slově „hoe", tedy ne příliš uctivém, o to však používanějším výrazu pro ženy volnějších mravů, a na vytasení Snoopovy devítky. Vše je tedy v naprostém gangsta-rapovém (ne)pořádku.
Snoop Dogg nikdy neoslňoval hloubkou nebo záběrem svých textů. Ke své smůle se navíc vždy bral příliš vážně, a tak nepřipravuje posluchačům požitek z rozverného rýmování a překvapivých metafor, jakými vyniká například Kanye West.
I tak ale dokáže zaujmout. Například, když rekapituluje svou dosavadní rapovou kariéru ve skladbě Neva Have 2 Worry, jež se dostala do rádií jako druhý singl po loňské rané ochutnávce Sexual Eruption (alias Sensual Seduction).
V jejím textu se vypořádává mimo jiné se svými kritiky, kterým vadí jeho již zmiňovaná slabost pro pejorativní nálepkování zástupkyň slabšího pohlaví. Dá se však s úspěchem pochybovat o tom, že by předkládaná argumentace mohla diskusím o jeho misogynii učinit přítrž:
„Do pr…, já jsem sice g(angster), ale nejvíc ze všeho jsem člověk (a mám) svobodu slova. Štětka je slovo, který nemůžete zakázat. A oni mě obviňujou, že to je tím, jak mluvím, jako kdyby byla moje chyba, že nějaký ženský jsou prostě děvky," ulevuje si „věčně nepochopený" rapper.
Na albu Ego Trippin' však Snoop Dogg především opět dokazuje, že podstatně důležitější než to, CO sděluje, je to, JAK to činí. Jeho zdánlivě ledabylý, až líný flow (technika rytmizovaného přednesu) je nezaměnitelný a podmanivý, a tak mu projde mnohem více slaboduchostí, než by bylo zdrávo.
Za jednoznačně pozitivní překvapení desky lze považovat její hudební stránku. Mezi dvěma desítkami skladeb se nenajde mnoho vaty a nově ustavená producentská trojka QDT (DJ Quik, Snoop Dogg a Teddy Riley, legendární zvukový architekt New Jack Swingu, jak se říkalo osobité směsici hip-hopu a R&B z východního pobřeží na přelomu 80. a 90.let) prokazuje obdivuhodnou schopnost držet prst na tepu doby.
Vedle tradičních rapových šlágrů, které určitě nezklamou žádného ze Snoopových skalních fanoušků, předkládají producenti hrstku tracků, jež mohou mít ambici plnit v létě taneční parkety od Kalifornie až po Středomoří.
Začátek skladby Sexual Eruption zní natolik trip-hopově zasněně, jako by ani nepřicházel ze západního pobřeží USA, ale spíše z Bristolu. Life of Da Party či Sets Up budou taktéž zaručeně figurovat v play-listech DJů, kteří se nespecializují jen na hip-hop.
Zřejmě největším vybočením a zároveň možná nejzásadnějším průlomem mezi širokospektrové posluchačstvo je pak skladba My Medicine, stěží uvěřitelná countryová óda na cannabis, kterou poměrně suverénně zpívající Snoop v úvodu věnuje „svému parťákovi, opravdovému americkému gangsterovi" Johnnymu Cashovi.
Kovaní fanoušci country sice drzému nájezdníkovi na posvátné teritorium nemohou přijít na jméno, jak dokazuje například diskuze na webovém fóru CMT, skladba je ale natolik dobrá, že u nefundamentalistů musí mít zaručeně úspěch.
Není bez zajímavosti, že se na ní producentsky podílel Everlast, někdejší frontman skupiny House of Pain, která se přes svou krátkou existenci zapsala do univerzálního hip-hopového kánonu nesmrtelným party hitem Jump Around. Everlast později zabodoval sólově se skladbou What It's Like, kde se vliv country na jeho tvorbu poprvé výrazněji promítl.
Z úplně jiných zdrojů se napájí podobně rozverná skladba Cool, kde zase Snoop na elektrofunkovém podkladu zní jako Prince nebo Cameo.
Je sympatické, že poslední dvě skladby opravdu dlouhého (i když rozhodně ne nudného) alba představují důstojnou gradaci na poli, kde se „Bigg Boss", jak si Snoop Dogg občas megalomansky říká, cítí přeci jen nejjistěji. Jde o čistokrevné rapové zpovědi, pouze vyšperkované melancholickým mužským vokálem v refrénu.
Předposlední Why Did You Leave Me je působivá lamentace nad zlomeným srdcem, byť je nasnadě, že nemůže jít o autentický prožitek, neboť Snoop je šťastně ženat a má tři děti, jak se od loňského prosince mohou pravidelně přesvědčovat i diváci televizní (pseudo)reality show Snoop Dogg's Father Hood.
Závěrečná Can't Say Goodbye, jež svou náladou silně připomíná skladbu Changes někdejšího rapperova blízkého přítele 2Paca, je pak vyznáním divokému životu na ulici ve čtvrti, kde se osobnost budoucí hvězdy showbusinessu kdysi začala utvářet.
„Chlapa z ulice dostanete, ale ulice z chlapa nikdy," zazní na samotném konci skladby. Mohlo by to sice vypadat jako největší klišé, ale Snoop se tu otevírá a obnažuje jako nikdy předtím. Pro jednou opouští tradiční vychloubačnou a drsňáckou pózu a svěřuje se. Je to příjemně osvěžující změna. A možná i příslib do budoucna - i rappeři přeci jednou musejí vyrůst.
Snoop Dogg: Ego Trippin'. CD, 77 minut. Vydala firma Geffen Records, 2008.
