Recenze: Kytary nekončí, dokud je budou držet kapely jako Slipknot

Honza Vedral Honza Vedral
22. 8. 2019 12:30
Existují tisíce návodů, jak se prosadit v hudbě, žádný ale není zaručený a někdy úspěch překvapí i veterány. Dokazuje to aktuální, v pořadí šestá studiová deska americké metalové kapely Slipknot, která se jmenuje We Are Not Your Kind.
Slipknot existují od roku 1995.
Slipknot existují od roku 1995. | Foto: Alexandria Crahan-Conway

Sestava, jež funguje od roku 1995, s albem nevykalkulované tvrdé hudby překvapivě sesadila z čela britského prodejního žebříčku i hitmakera Eda Sheerana. Důvody jsou zřejmé už po prvním poslechu.

Slipknot vloni v pražské O2 areně.
Slipknot vloni v pražské O2 areně. | Foto: ČTK

Když se na pohled obskurní parta z amerického státu Iowa před téměř čtvrtstoletím zjevila na scéně, zaujala agresivní, nabuzenou kytarovou energií i nepředvídatelnými zvraty na koncertech. Krom nekompromisní debutové desky z roku 1999 a přesvědčivých vystoupení se o Slipknot začalo mluvit i kvůli znepokojivým maskám, bez kterých nevylezli na pódium.

Zvěsti o nové kapele, která je zajímavá na poslech a jejíž členové se označují jen čísly, se šířily rychle. Dodnes těžko rozlišit, jestli v tom hrála větší roli jejich hudba, nebo styl a všechno okolo.

Kritika komercionalizace hudebního průmyslu, kterou chtěli maskami vyslovit, se stala jejich důležitým tématem. Potutelný záměr komodifikovat se jim vyšel. A to přestože Slipknot na druhém albu Iowa vedle všech šaškáren znovu potvrdili autenticitu a schopnost tvrdou hudbu skládat, produkovat i podat tak, že k tomu žádné převleky nejsou třeba.

I vzhledem k vyřídilce a osobnosti frontmana Coreyho Taylora a schopnosti udržovat kolem sebe napětí se zařadili mezi stálice tvrdého žánru. To s sebou obyčejně nese mnoho tvůrčích úskalí, včetně ztráty inspirace, autenticity, témat či seberecyklace. O to větším překvapením je aktuální šestá deska.

Kapela na ní pracovala čtyři roky, s cílem dosáhnout tvrdosti svých prvních alb z éry, kdy byli na vzestupu.

Taylor do písní otiskl své démony z emocionálně obtížného období a výsledkem je intenzivní, hlasitá nahrávka, která odzbrojuje stejně tak naléhavostí a nekašírovanou agresivitou jako hudebním rozhledem, celkovou muzikálností a produkcí.

Singl Unsainted z nové desky Slipknot. | Video: Roadrunner Records

Tvrdý rock tohoto střihu je dnes pro spoustu posluchačů odepsaným žánrem minulosti. Kapely, které začínaly s podobným soundem jako Slipknot, už dnes často nehrají, nebo experimentují s kdečím, případně jen žijí z někdejší slávy.

I proto deska We Are Not Your Kind působí jako zjevení. Všechno na ní funguje tak přesvědčivě, jako by ji nahráli osmnáctiletí kluci s nakažlivým přesvědčením, že nic podobného tu ještě nebylo.

Po krátkém filmovém budování atmosféry Slipknot otevírají album andělskými zpěvy singlu Unsainted. Naléhavou, refrénovou melodii záhy utnou tvrdé kytary, zběsilé tempo a ryk.

V detailu žádný z prvků, s nimiž Slipknot pracují, není sám o sobě originální. Ale celek funguje neuvěřitelně a nepředvídatelně. Kapela si nepomáhá klišé. Když je potřeba, jako ve skladbě Birth of the Cruel, klidně se ztiší a projeví slabost pro silnou podmanivou melodii. Pak ji ale zpěvák Taylor ve zlomku vteřiny zadupe do země neřízeným výlevem agresivního štěkání.

Nové album Slipknot uzavírá skladba Solway Firth. | Video: Roadrunner Records

Slipknot se nepodbízí, přes hodinovou stopáž desky posluchače vlečou na řetězu od všech explozí přes narafičená zklidnění až k dalším výbuchům čisté energie, dokud všem zúčastněným nejde od pusy pěna. Absolutně jim přitom nezáleží na prostředcích.

Frenetická dvojšlapka, klasické metalové riffy, řev, zvracení, rap, klenutý zpěv, jemné vokály, vypointované mezihry, elektronika, synťáky. Nezdráhají se použít, co je napadne. A používají to účelně, ne na efekt.

Slipknot: We Are Not Your Kind

Slipknot: We Are Not Your Kind

Roadrunner Records 2019

V případě Slipknot nejde o masku bezradnosti, spíš naopak. Taková představivost, jakou předvádí na své šesté desce, je dnes v tvrdé kytarové muzice této úrovně výjimečná.

Bez ní by We Are Not Your Kind nehrálo s takovou samozřejmostí a svéhlavou přirozeností, kterou udrží až do závěrečné skladby Solway Firth, v níž pořád ne a ne vydechnout. I když postrádá začátečnické kouzlo nového, album je to výjimečné, dost možná nejpřesvědčivější v diskografii Slipknot.

Že se i pro tak tvrdohlavou hudbu dodnes najde místo v hitparádách, působí jako osvěžující zjištění. O tom, že do čela vystřelí veteráni, kteří jsou na scéně přes 20 let a vůbec nezní jako retro, už ani nemluvě.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 5 minutami

Volejbalistky prohrály duel o bronz v Evropské lize

České volejbalistky zůstaly v Evropské lize pod stupni vítězů. V dnešním utkání o bronz ve Final Four hraném v bulharském Ruse podlehly Španělkám 2:3 po setech 26:28, 25:10, 25:23, 16:25 a 10:15 v super tie-breaku. Titul získaly přemožitelky Češek ze sobotního semifinále Bulharky, které porazily Chorvatsko 3:1.

"Je to pro nás zklamání. Věřili jsme v medaili, byli jsme nastartovaní a chtěli jsme urvat, když ne obhajobu, tak nějakou placku. Na Španělky jsme si věřili, byli jsme na ně výborně připraveni, ale bohužel turnaj nás nezastihl v optimální formě," řekl asistent trenéra Martin Hroch.

Volejbalistky v prvním setu zpočátku ztrácely, ale do koncovky šly s náskokem 23:21. O ten sice přišly, vzápětí si postupně vybojovaly tři setboly, ale ani jednou neuspěly. Dvakrát se připravily o šanci ukončit set zkaženým servisem. Naopak Španělky při první šanci setbol využily.

Ve druhém setu se Češkám povedlo od úvodních výměn odtlačit soupeřky od sítě a vybudovaly si šestibodový náskok, který narůstal. Univerzálka Orvošová zvýšila už na 20:9 a hra Španělek se rozpadla. Třetí set byl znovu vyrovnaný a tentokrát Češky koncovku zvládly.

Ve zbytku utkání ale působily unaveněji a měly problém se prosadit v útoku. Ve čtvrtém setu prohrávaly 12:17 a střídání nepomohla. Do rozhodujícího tie-breaku nastoupila základní šestka, ještě snížila z 4:8 na 7:8, ale po sérii nedůrazných smečí slavily bronz soupeřky.

"Nám pak trošku došly síly," řekla kapitánka Andrea Kossányiová k obratu v utkání po třetím setu. "Asi je brzo to soudit. Celou dobu hrajeme jako tým a dneska jsme jako tým nehrály."

Na výkonu týmu už se mohla projevit únava po náročném programu. "Je to pravděpodobné. Holky to táhnou společně třetí měsíc, navíc chybí Míša Mlejnková a je pravda, že jsme to všechno hráli na šest sedm lidí a v závěru nám došly baterky, jak se říká," uvedl Hroch. Volejbalistky mají za sebou úspěšnou kvalifikaci mistrovství Evropy a Evropskou ligu.

Po oddychu se začnou připravovat na ME, které se uskuteční od 18. srpna do 4. září. Ve skupině B se utkají v Plovdivu s domácím Bulharskem, Polskem, Německem, Španělskem a Řeckem.

Final Four Evropské ligy volejbalistek v Ruse (Bulharsko):

O 3. místo:

ČR - Španělsko 2:3 (-26, 10, 23, -16, -10)

Rozhodčí: Geldofová (Niz.), Luts (Belg.). Čas: 134 min. Diváci: 2100.

Sestava a body ČR: Kossányiová 13, Trnková 14, Orvošová 13, Hodanová 13, Šimáňová 9, Valková 1, libero Dostálová - Svobodová 1, Kojdová 2, Bajusz, Nová 3. Trenér: Athanasopulos.

Nejvíce bodů Španělska: Montorová 24, Escamillaová 23.

Finále:

Bulharsko - Chorvatsko 3:1 (-22, 22, 17, 20).

Zdroj: ČTK
Další zprávy