Její hudba je daleko křehčí, ale podobně vtahující a možná ještě originálnější. Dnes ji poprvé uslyší Praha. S vizáží Šeherezády v jeansech a s kytarou na krku předává Souad Massi své hořkosladké příběhy.
Fenomén "dívky s kytarou" přichází ve vlnách od šedesátých let a je běžnou i vyhledávanou součástí hudební scény. Ale ne v Alžírsku a muslimských zemích vůbec. Tady je hudba v rukou mužů, navíc naprosto loajálních k vládě. Což je důvod, proč valná většina hudebních hvězd Alžírska žije ve svobodomyslnější Francii. Stejně tak Souad Massi.
Narodila se městečku Bab El Oued, centru někdejších studentských demonstrací. Zatímco její sourozenci propadli funku nebo reggae, ona poslouchala hlavně country nebo rock. Už to je Alžírsku nezvyklé, a v případě dívky to nabývá rozměrů příběhu z Tisíce a jedné noci.
Její veřejné začátky sice patřily flamencu, ale poté se stala členkou hardrockové kapely Atakor jako zpěvačka a sólová kytaristka. S ní také natočila v roce 1997 první kazetu vlastních písniček, které se rozšířily stejně rychle jako její věhlas.
O dva roky později odjela do Francie na festival Femmes d'Algeria; následky byly osudové.
Po vystoupení a následném setkání se špičkami kulturního odboje byl návrat do rodné země nemožný. První dva roky v exilu věnovala přípravě debutového alba Raoui.
Křehká folková hudba ve spojení s orientálními melodiemi, temným sametovým hlasem a občasnými výbuchy perkusí nadchla kritiku i posluchače. Vynořila se přirovnání k Tracy Chapman, Suzanne Vega a dalším západním písničkářkám.
To jsou ale jen přibližné pokusy o zařazení hudby, která stojí jednou nohou v Evropě a druhou v arabském světě.
Její druhé album Deb (Broken Heart) ukázalo originalitu křehkého stylu. Něžné melodie, doprovod založený na akustické kytaře, ale v mnoha případech podpořený množstvím perkusí nebo smyčci.
Prozatímním vrcholem je loňské album Mask Elil (Honeysuckle). Souad se tu rozkošnicky rozvaluje v pelíšku vystlaném spletitými kytarovými melodiemi s odkazy na rock, flamenco i orient, temnými plochami smyčců a briskními kaskádami perkusí.
Najdeme tu arabský pop, náznaky šansonu i rocku, ale hlavně krásné hořkosladké písně, které letošní držitelka ceny BBC uvede v Praze v rámci festivalu Respect plus.