Recenze - Víme přece, co dělají spořádané holčičky, když se chtějí zalíbit starším zhýralým rebelům. Chtějí je polepšit, převychovat, pro jejich dobro i pro vlastní pocit triumfu.
Ale to až ve druhé fázi. Nejprve se těm zpustlíkům musí zalíbit - a to tak, že jim předvedou, že jsou schopné úplně stejných excesů. Nalijou se whisky, kouří a klejou, až se zakuckávají. Bacha, je to léčka.
Scarlett Johansson - toliko femme fatale z Match Pointu i novomanželka plná deziluzí ze Ztraceno v překladu - poskládala na album Anywhere I Lay My Head vedle sebe deset coververzí svých milovaných hitů Toma Waitse, které znějí jako pokorný dopis lásky, jež vůbec neočekává, že na ni někdo odpoví.
Scarlett Johansson - Falling Down
Když Tom Waits zpívá "I don't wanna be a good boy scout," chápete, že to fáákt nechce a že hlavně ani skauti nechtějí jeho. Když to samé vypouští přes rty Scarlett Johansson, je těžké nevidět ji v khaki košili s poctivě nasbíranými bobříky a ošatkou sušenek, které vám s vypoulenýma očima nabízí ke koupi.
Scarlett ale zase není tolik naivní, ví, že je hodná holka. Proto nechlastá a nekleje, nepřetvařuje se, ale navážno se vyzná ze své lásky. Riskuje posměch. A upřímně řečeno, co může být horší?
Na Anywhere I Lay My Head se sešla bez diskuzí superkapela. Dohled a ideologické vedení držel David Sitek (z newyorských ambietně rozmálých TV On the Radio), kytary ovládal super-cool Nick Zinner z Yeah Yeah Yeahs a Sean Antanaitis z tria Celebration hrál na vše, co uměl, což je prakticky všechno. Ve dvou skladbách navíc herečce vokální peřinu naklepal David Bowie.
V tomto ohledu je překvapením, že všechna na stůl vyložená esa jsou na desce k zastižení v pozici vrabčáků, kteří Popelce ochotně pomáhají přebírat hrášek. Macechou, z níž mají všichni v kalhotách a jejíž jméno se pomalu ani nevyslovuje, tu pořád je Waits.
Proto nikdo neexhibuje a pokorně hledá formu mezi vlastní autorskou důstojností, snahou přetvořit daný materiál a zároveň panickou hrůznou nenaštvat mistra. Přitom je zcela jasné, že skalní fanoušci Tom Waitse to nepřijmou, leda by si našli oslí můstky. A už vůbec to nepochopí slintající fanoušci "nejvíc sexy celebrity roku 2007 podle Playboye".
Ono Anywhere I Lay My Head vlastně není ani pro fanoušky Yeah Yeah Yeahs, možná nejblíž bude fanouškům Tv On the Radio. Hollywoodská herečka, zvukový inženýr, gotik s kytarou a důchodce chameleón se sešli na území, které nikomu z nich není vlastní a srdnatě se ho pokoušejí uhájit.
Přesný výraz není země Nikoho, ale země Někoho. Chovají se tu úslužně. Stydlivost je na debutu Scarlett Johansson tím největším šarmem, nejsvůdnějším prvkem, který z průměrné nudné desky s defektní zpěvačkou dělá napínavou výpověď. Relevantní v tom, že je vydaná všanc a myšlená smrtelně vážně.
To by od propojení ironizujícího indie rocku s "schickimicki" Hollywoodem čekal málokdo.
Scarlett Johansson: Anywhere I Lay My Head. CD, 45 minut. Vydala firma Rhino / Warner Music 2008.
